hříchem a s nepravostmi. Zdaliž není pejcha nepravosti velikou, na kterouž se vydali, jeden přes druhého, obojího pohlaví lidé. Aneb vožralství, zdaliž není nešlechetným hříchem ohavným a mrzutým, poněvadž z něho mnozí jiní hříchové plynou, avšak sobě takového hříchu lid nynější netoliko za hřích nepočítá, ale za poctivost, udatnost, hrdinství a pochvalu. Pročež počnouc od nejvyšších do nejnižších, od nejstarších až do dětí, od žen až do panen, na takový hřích jsou se oddali a bez strachu všelikého jej páchají, trestání žádného se nebojíc. Cizoložstva pak a smilstva, toho jest bez nedostatku na všecky strany všudy, v městech, ve vsech, mezi svobodnými i nesvobodnými a nejspíše pak mezi těmi, kteří by jiné z toho trestati měli.

Protož tomu vrchnost nic neříká, kteráž na to od Boha meč i moc i povinnost přijala, aby takové věci trestala. Anobrž mnozí to i vymlouvati, zastávati a stenčovati smějí a odtud tak zhusta cizoložstva, smilstva se v obcech nalézají, jako i v této obci v malém času takových hanebných kusův několik se jest spáchalo, a však k tomu žádným svým napomínáním, prošením nemohl jsem přivésti, aby ale jeden z těch zjevně a skutečně tak, jakž se v jiných obcech děje, kdež se nad zákonem Božím horlivá ruka drží, ztrestan byl. Což každé vrchnosti činiti náleží, jak pro rozkaz Boží, kterýž poroučí bezbožníky zjevně vrchnosti trestati, tak pro ten hrozný závazek, kterýž učinili pod jménem Boha