[52v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce„Pane, poď a viz.“ J11,35 I zaplakal jest Ježíš. J11,36 Tehda vecechu Židé: „Kterak milováše jeho.“ J11,37 Ale někteří z nich řekli sú: „Nemohl jest tento, jenž otevřel oči slepého narozeného učiniti, aby i tento neumřel?“
J11,38 Tehda Ježíš opět zařva sám v sobě, přijide k hrobu, a bieše jeskyně a kámen svrchu položen na nie. J11,39 Vece Ježíš: „Zdvihněte kámen.“ Die jemu Marta, sestra jeho, jenž bieše umřel: „Pane, jižť smrdí, neb čtyř dnuov jest.“ J11,40 Die jie Ježíš: „Však sem řekl tobě, že budeš li věřiti, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehda zdvihli sú kámen. Ale Ježíš pozdvih oči zhuoru, řekl jest: „Otče, dieky činím tobě, žes mě slyšal, J11,42 a já sem věděl[161]věděl] wiediele rkp., že vždy mě slyšíš. Ale pro lid, kterýž okolo stáše, řekl sem, aby věřili, žes ty mě poslal.“ J11,43 To když povědě, hlasem velikým zavola: „Lazaře, poď ven.“ J11,44 A ihned vyjide, jenž bieše mrtvý, svázané maje nohy i ruce svazky a tvář jeho potnicí bieše svázána. Die jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechte odjíti.“
J11,45 Proto mnozí z Židuov, kteříž přišli biechu k Mariji a k Martě a viděli, co jest učinil, uvěřili sú v něho. J11,46 A někteří pak z nich odešli k zákonníkóm a pověděli jim to, co učinil Ježíš. J11,47 Protož sebrali sú se biskupi a zákonníci v radu proti Ježíšovi a praviechu: „Co činíme, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Necháme li ho tak všickni, uvěřie v něho, a přijdú Římané a odejmú město naše i lid.“ J11,49 Ale jeden[162]jeden] gieden rkp. z nich Kaifáš jménem, když bieše biskupem toho léta, řekl jest jim: „Vy neviete ničehuož J11,50 ani se domyslíte, že užitečné jest vám, aby jeden člověk umřel za lid a aby vešken lid nezahynul?“ J11,51 Ale toho jest sám od sebe neřekl, ale když bieše biskupem toho léta prorokoval jest, že Ježíš umřieti mějieše za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto biechu v [b]označení sloupcerozptýleni, shromaždil v jedno. J11,53 Protož od toho dne myslili sú, aby ho zabili.
J11,54 Tehda Ježíš ne zjevně již chodieše u Židuov, ale odjide do krajiny podlé púště do města, jenž slove Efrem, a tu bieše s učedlníky svými, J11,55 a blízko bieše Velika noc židovská. I vstúpichu mnozí do Jerusalema z krajiny před Velikú nocí, aby samých sebe posvětili. J11,56 Tehda hledáchu Ježíše a rozmlúváchu vespolek, v chrámě stojiece: „Co se vám zdá, že jest nepřišel ke dni svátečniemu?“ J11,57 A biechu dali biskupové a zákonníci rozkázanie, aby pověděl, zvěděl li[163]zvěděl li] zwiediel rkp. by kto, kde by byl, aby ho popadli.
XII.
J12,1 Tehda Ježíš před šesti dny velikonoci přijide do Betanie, kdežto Lazar bieše umřel, jehožto vzkřiesil bieše Ježíš. J12,2 I učinichu jemu tu večeři a Marta přisluhováše, ale Lazar bieše jeden z stolících s ním. J12,3 Tehda Maria vzala libru masti drahé z nardového kořenie a pomazala noh Ježíšových a vytřela vlasy svými nohy jeho, a duom naplněn jest z vóně masti. J12,4 Tehdy die jeden ze dvanácti, Jidáš Škariotský, jenž ho mějieše zraditi: J12,5 „Proč tato mast nenie prodána za tři sta peněz a nenie dáno chudým?“ J12,6 Ale to jest řekl ne proto, že by jemu péče byla o chudých, ale že zloděj bieše a miešky maje a ty věci, kteréž jim poslány biechu, nosieše. J12,7 Tehdy vece Ježíš: „Nechte jie, ať ke dni pohřebu mého zachová ji. J12,8 Neb chudé vždycky máte s sebú, ale mne ne vždycky mieti budete.“ J12,9 I pozna zástup mnohý z Židuov, že by tu byl, a přišli sú ne pro Ježíše toliko, ale aby Lazara uzřeli, jehož vzkřiesil Ježíš z mrtvých. J12,10 Ale kniežata kněžská mysléchu, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí odcháziechu pro něho z Židuov a věřiechu v Ježíše.
J12,12 Nazajtřie pak mnohý zástup, jenž
