[165v]číslo strany rukopisupřemožen bývá. Neb pýcha proti nepřieteli nemúdrost a rúhanie jest. A čekaje na se hromu a šípu, to jest přemoženie. Máš li nepřietele, nemějž[p]nemějž] nemiemz obcovánie s ním a s neznámými a vždy pomni, že nepřietel tvój pilný a chytrý jest. Vždy pomni na cesty nepřietele tvého. A ubezpečíš li se, že by nepřietel tvój nemyslil na to, jako ty myslíš, dáš se v nebezpečenstvie. Protož máš li nepřietele, zuostav jedno oko tvé vždycky za stráži. A snad dieš, jest nepřietel mój mdlý a chudý, nemóž mi uškoditi. Věz, že mdloba nepřietele nečiní věčného pokoje, ale jedno příměřie za chvíli, to jest donidž by moci nejměl tobě uškoditi.

Žena ve zlém domnění

Máš li ženu ve zlém[4]zapsáno dvakrát „wezlem wezlem“ domnění, co učiníš? Hleď radějie neviděti než viděti zlosti jejie, neb když jistě zvieš nešlechetnost zlé ženy, který lékař muož tě uzdraviti od tesknosti? Bolest zlé ženy tehdáž ukrotíš, když o[q]o] od cizie ženě túž nešlechetnost uslyšíš. Srdce [b]označení sloupceurozené a velebné neptá se na skutky ženské. Zlú ženu dobrú a pěknú řečí a smiechem raději treskci než kyjem. Žena stará a nečistá a nešlechetná hodna jest smrti.

O rúchu hrdém

Slyš o rúchu. Rúcho velmi nákladné znamenie jest malého rozumu, neb rúcho přieliš okrášlené súsedóm nenávist činí. Uč [se]text doplněný editorem raději dobrotú svú lidem líbiti než sukní. Žena majíc rúcho a oděv a žádá li co nového, nenie úmysla upřémného a pevného.

O přieteli

Bez pochybenie drž o přieteli, že větčí jest ten přietel, ještoť své věci dává tobě neb pójčuje, než ten, ktož se sám tobě zakazuje. Ó, co veliká jest věc přátel řečí. Nenazievaj přietelem toho sobě, ješto tě chválí v óči. A radíš li přieteli co, hleď pravdě a rozumu líbiti se, ale ne jinému. A rci, když radíš přieteli, mi se za podobné zdá, a nekřikaj, tak máš učiniti. Proč? Neb ze zlého konce tvé rady viní tě. Mnoho spieš příde pohaněnie[r]pohaněnie] pohaninie, než když dobrý konec z tvé rady