o jiedlu a o pitie dobytku tvého, nebť zajisté lačnie i žiezní a neumie sobě kázati dáti.

Svadby neb hody

Svadby neb hody nákladné škodu beze cti činie. Náklad na rytieřstvie rozumný a poctivý jest. Náklad přátelóm hodný a rozumný jest. Ale náklad mrhačóm ku pomoci ztracený jest a daremný. Čeled svú dělnú hrubým a nerozkošným pokrmem krm a v svátečné dni hojnějie, ale vždy nerozkošně čeled krm, neb který se člověk roztrhne a lakotný učiní, těžce jinak leč smrtí obyčeje promění.

O lakotě mrzčí znamenaj

Lakota mrzká věc jest a netbacieho a lénieho člověka zahynutie jest, ale střiezlivost a skrovnost pilného a snažného člověka utěšenie jest. Kaž své lakotě, ať se súdí s měšcem svým a hleď, čí chceš řečník býti. A jestliže súdcí mezi lakotú a měšcem budeš často, ale však ne vždy súd měšci vydaj. Neb lakota jedno svú žádostí pravdy své dóvodí, a tak svědky nejistými a nepřísežnými, ale měšec, ten světlejé svú pravdu okazuje, ano již truhla a pinvice prázdna aneb v skóře prázdna bude. Protož tak jésti a píti, aby dlúho měl co jiesti a píti. Tehda také zle súdíš proti lakotě, když přielišná skúpost a lakomstvie zavazuje měšec, neb nikdy skúpost a lakomstvie právě nerozsúdí mezi lakotú a měšcem. Co jest skúpost a lakomstvie? Svuoj vražedlník. A co viec? Báti se vždy chudoby a v chudobě býti. Právě živ jest lakomec a skupec, jiným chovaje zbožie, a sám ho neutracuje. Avšak lépe jest své zbožie jiným zuostaviti než samému marně utratiti. Lakomec a skupec nic pravého neučiní, jediné že umře.

O drahotě dobrá věc

Zbývá liť co obilé, nežádaj proto drahoty. Neb žádaje drahoty, žádáš chudých býti vražedlníkem. Prodaj obilé, když dobře platí, ne když tehdy pro drahotu kupovati nemohú. Súsedóm rovnějie daj i také přátelóm svým. Proč? neb ne vždy mečem a mocí, ale dobrotú a služebností často nepřietel