[244r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebýti diete?“ Odpověděv Petr vece jemu: „Ty jsi Kristus.“ Mc8,30 I pohrozil jest jim, aby ižádnému nepravili o něm.
Mc8,31 I poče je učiti, že musie syn člověka mnoho trpěti a potupen býti od starších a od najvyšších kněží a mistróv a zabit býti a po třech dnech z mrtvých vstáti. Mc8,32 A zjevně mluvieše slovo. A jav se ho Petr, poče ho kárati [149] kárati] kazati rkp. . Mc8,33 A on obrátiv se a vida učedlníky své, pohrozil jest Petrovi řka: „Jdi po mně, satane, neb nesmyslíš to, co jest božieho, ale to, co jest lidského.“
Mc8,34 A povolav zástupu [150] zástupu] k zaſtupu rkp. s učedlníky svými, řekl [151] řekl] + eis lat. : „Chce li kto po mně jíti, zapři samého sebe a vezmi kříž svój a následuj mne. Mc8,35 Neb bude li kto chtieti duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. Pakli kto ztratí duši svú pro mě a pro čtenie, spasenu ji učiní. Mc8,36 I co bude platno člověku, by vešken svět získal, a své duši uškodil by? Mc8,37 Anebo co dá člověk otměnú za duši [ svú ]text doplněný editorem[152] svú] sua lat.? Mc8,38 Nebo ktož mě vyzná [153] vyzná] confusus fuerit lat., confessus fuerit var. a slova má v tomto pokolení cizoložném a hřiešném, i syn člověka vyzná [154] vyzná] confundetur lat., confitebitur var. ho, když příde v oslavě otce svého s anjely svými [155] svými] sanctis lat., suis var. .“ Mc8,39 I vece jim: „Věrně pravi vám, že sú někteří s tuto stojících, kteřížto neokusie smrti, až uzřie králevstvie boha přicházějícieho [156] přicházějícieho] veniens lat., venientis var. v moci.“
IX. kapitola
Mc9,1 A po šesti [157] šesti] ſieſti rkp. dnech poje Ježíš Petra a Jakuba a Jana i vede je na huoru velikú súkromě samy i proměni se před nimi. Mc9,2 A stalo se jest rúcho jeho stkvúcie a jasné přieliš jako snieh, a jakéhož barvieř na zemi nemóž biela učiniti. Mc9,3 I zjevi se jim Eliáš i s Mojžiešem a biechu mluviece s Ježíšem. Mc9,4 A odpověděv Petr, vece Ježíšovi: „Mistře, dobré jest zde nám býti. Učiňme tu[b]označení sloupce to [158] tuto] tutu rkp. tři stany: tobě jeden a Mojžiešovi [159] Mojžiešovi] mozieſſoui rkp. jeden a Eliášovi jeden.“ Mc9,5 Neb nevědieše, co by řekl, neb biechu se strachem zžesli. Mc9,6 I sta sě oblak zastěnijící je a přijide hlas z uoblaka řka: „Tentoť jest syn mój najmilejší, poslúchajte ho.“ Mc9,7 A ihned obezřevše se, ižádného viece neviděli, jedné Ježíše toliko s sebú. Mc9,8 A když stupováchu s hory, přikáza jim, aby ižádnému to, co sú viděli, nepravili, jeliž syn člověka z mrtvých vstane. Mc9,9 I zadržechu slovo u sebe tiežíce se, co by bylo, když z mrtvých vstane. Mc9,10 I tázáchu ho řkúce: „Což tehdy pravie zákonníci a mistři, že by Eliáš dřieve musěl přijíti?“ Mc9,11 A on odpověděv, vece jim: „Eliáš když příde, teprv navrátí všěcko. A kterak jest psáno o synu člověčiem, že mnoho má trpěti a potupen býti? Mc9,12 Ale pravi vám, že Eliáš jest přišel a učinili sú jemu, což sú kolivěk chtěli, jakož psáno jest o něm.“
Mc9,13 A přišed k učedlníkóm svým, uzře zástup veliký podlé nich a mistři, ani [160] ani] a oni rkp. otázku činie s nimi. Mc9,14 A ihned vešken lid uzřev Ježíše, divil se jest a báchu se a předběhujíce pozdravováchu jeho. Mc9,15 I otáza jich: „Co mezi sebú tiežete?“ Mc9,16 A odpověděv jeden z zástupu, vece: „Mistře, přinesl sem syna mého k tobě, an má ducha němého, Mc9,17 jenž kdež kolivěk jej pochopí, o zemi jím udeří a zsliní a zuby zskřípí a schne. A řekl sem učedlníkóm tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli sú.“ Mc9,18 A on odpověděv, vece jim: „Ó národe zlý [161] zlý] navíc oproti lat., mala var. a nevěrný, kterak dlúho u vás budu? Dokavad vás trpěti budu? Přineste jej ke mně.“ Mc9,19 I přinesechu ho. A když jej uzře, ihned duch zamúti jej, a udeřiv sebú o zemi, kácieše se slině. Mc9,20 I otáza otce [ jeho ]text doplněný editorem[162] jeho] eius lat.: „Kterak mnoho času jest, jakž se jemu to přihodilo?“ A on vece: „Od dětinstva.
