životě, a jsúc naplněna ducha svatého Alžběta, L1,42 zavola velikým hlasem řkúci: „Blahoslavená tys mezi ženami i požehnaný a blahoslavený plod života tvého. L1,43 A otkud jest to mně, že jest přišla mátě mého hospodina ke mně? L1,44 Nebo jakž sě jest stal hlas tvého pozdravenie v mú uší, vzradovalo sě jest u veselí děťátko u mém životě. L1,45 A blažená jsi, žes uvěřila, nebo bude to dokonáno, což jest tobě pověděno ot hospodina.“ L1,46 I vecě Maria: „Velebí dušě má hospodina L1,47 a utěši sě duch mój u bozě, mém spasiteli. L1,48 Neb jest vzezřěl na pokoru roby své, aj, z toho budú mě vzývati blaženú všichni národové, L1,49 že mně jest učinil veliké [věci]text doplněný editorem[26]veliké <věci>] magna lat., jenž mocen jest, i svaté jmě jeho L1,50 i milosrdie jeho ot národu až do národu bojícím jeho. L1,51 Učinil moc v své rucě, rozehnal pyšné myslí srdcě svého. L1,52 Ssadil mocné s stolicě dolóv a povýšil pokorných. L1,53 Lačné naplnil dobrého a bohaté rozpustil lačny nebo ješitny. L1,54 Přijal Izrahele, sluhu svého, rozpomanul sě na milosrdenstvie své, L1,55 jakož jest mluvil k otcóm našim, k Abrahamovi i k jeho plemeni na věky.“ L1,56 I bydlila jest Maria s ní bezmála tři měsiecě a pak sě vrátila do svého domu.

L1,57 I naplni sě čas porozenie Alžbětě i porodi syna. L1,58 I uslyšěchu súsědé i rodiči její, že jest hospodin rozvelebil milosrdenstvie své s ní, i těšiechu ji. L1,59 I sta sě osmý den, přijidechu obřězovat dietěte i vzýváchu je jménem jeho otcě, Zachařem. L1,60 A otpověděvši mátě jeho, vecě: „Nikakež, ale bude slúti Jan.“ L1,61 I vecěchu k niej: „Však nenie ižádného v tvém rodě, jenž by byl nazván tiem jménem.“ L1,62 I kýváchu otci jeho, kterak by chtěl jemu vzdieti. L1,63 An popotřěbovav rafije, napsa řka: „Jan jest jmě jeho.“ I podivichu sě všickni. L1,64 I otevřěchu sě inhed jeho usta i jeho jazyk i mluvieše blahaje bohu. L1,65 I sta sě strach všěm jeho súsědóm veliký i po všem mezihoří židovském ohlásichu sě všěchna tato slova. L1,66 I vložichu všichni, jížto biechu slyšěli, v své srdce řkúce: „Kteraké toto dietě bude?“ Nebo ovšem ruka božie bieše s ním. L1,67 A Zachař, otec jeho, naplněn jsa ducha svatého, prorokova řka: L1,68 „Blahoslavený bóh izrahelský, že jest navštievil a vykúpenie učinil lidu svému L1,69 a vzvedl roh našeho spasenie v domu Davidově, dietěte svého, L1,70 jakož jest promluvil skrzě usta svých svatých, jenž ot počátka jsú, prorokóv jeho, L1,71 spasenie ot našich nepřátel i z rukú všěch, kto sú nás nenáviděli, L1,72 k učinění milosrdenstvie s našimi otci i ku pamatování jeho svatého ustavenie, L1,73 právo přísěžné, ješto jest přisáhl k Abrahamovi, našemu otci, chtě sě nám dáti, L1,74 abychom bez strachu, z rukú našich nepřátel jsúce vysvobozeni, slúžili jemu L1,75 v svatině i v spravedlnosti před ním všěcky [dni]text doplněný editorem[44]dni] diebus lat. našě. L1,76 A ty, dietě, budeš slúti Najvyššieho prorok, nebo pójdeš před obličejem hospodinovým chystati cěsty jeho, L1,77 k dání uměnie spasenie jeho lidu na otpuštěnie jich hřiechóv L1,78 skrzě třěva milosrdenstvie našeho boha, v nichžto jest nás navštievil, zjěviv sě z výsosti, L1,79 prosvěť těm, ješto ve tmách a v stieni smrtedlném sedie, k zprostření našich noh na cěstu pokoje.“ L1,80 Pak dietě rostieše a posíleno bieše duchem a bydléše na púšti až do dne svého ukázanie k Izraheli.