při[A2r]číslo strany rukopisurozeného českého, jehožto přátelé a známí ještě až do dnešnieho dne u nás živi sou, kterýžto był přibrał se do Litomyšle z Prahy z příčiny té, že jest svědomie svého při náboženství kněžském upokojiti nemohł i hledał, zda by toho dojíti mohł při bratřiech (kteříž na ten čas najlepšie svobodu měli pod týmž svrchu řečeným[b]řečeným] řeceným pánem Jeho Miłostí, s nimiž týž pán jako jedno srdce był i jich ochraňovał, aby se jim nátiskuov a bezpráví nedáło, neb pan otec jeho był bratrem a paní matka sestrou) i došeł toho, totiž již řečený Martin, že jest také bratrem był.

Když pak tu v Litomyšli bratřie staršie častá na ten čas społu rozmłouvánie mievali s mnohými znamenitými lidmi, jako zvłášť s Jeho Miłostí pánem svrchu řečeným, při čemž také i tento Martin Kabátník bývał, vždy se na to ptajíce, był li by jaký lid ještě kde na světě, ješto by se chovał podlé způsobu a řádu prvnie cierkve svaté tak, jakž písma svatá o tom vypravují, žádajíce vždy s ta[A2v]číslo strany rukopisukovými lidmi jednotu svatú držeti a nechtiece žádní rotníci a sektáři býti. I ułožili, aby některé osoby z sebe do cizích a dalekých krajin vysłali, aby oni to svýma očima přespatřili a shlédli, nechtiec na samých zpravách dosti mieti, kteréž jim dávány były i od osob z těch krajin do Čech přicházejících, jakož o tom sami píší v spisích svých etc.cizojazyčný text I podvolili se v to z nich čtyří muží: bratr Lukáš dobré a svaté paměti, rodič a bakałář pražský jeden, druhý Mareš Kokovec, čłověk hodný řádu rytieřského, třetí již řečený Martin Kabátník a čtvrtý nějaký Kašpar z marek, jimžto bratřie nákład dali s pomocí mnohých dobrých i urozených lidí, zvłáště s Jeho Miłostí pána svrchu často jmenovaného, kterýž jim i fedrovní listy od Jeho Miłosti královské krále Vładisłava słavné paměti zjednał, neb bez toho nesnadně by mohli zvłášť těch časuov tam projíti. A ti potom społu jeli až do Konstantýnopolim, odkudž se potom s dobrovolným svolením rozjeli. Bratr