i budeť naplněna velebností jeho všecka země. Staň se tak, staň se tak! Ps71,20
V žalmu sedmdesátém druhém napomíná prorok, abychom věčné věci oblíbili a z nich boha chválili
Ps72,1 Kterak dobrý jest buoh izrahelský těm, kteříž přímého jsú srdce! Ps72,2 Mé pak jednak klesly jsú nohy, jednak poraženi jsú krokové moji, Ps72,3 neb sem se rozhorlil na nepravé, pokoj hříšníkuov vida. Ps72,4 Nebť nenie prohlédanie k smrti jich a utvrzenie v ráně jich. Ps72,5 V práciť lidské nejsú a s lidmi mrskáni nebudou. Ps72,6 Protož držala jest je pýcha, přikryti jsú nepravostí a nevěrú svú. Ps72,7 Vyšla jest jakžto z tuku nepravost jich, brali sú se v žádost srdce. Ps72,8 Myslili sú i mluvili sú nešlechetnost, nepravost u výsosti mluvili jsú. Ps72,9 Položili sú v nebe usta svá a jazyk jich chodil jest nad zemí. Ps72,10 Protož obrátíť se lid muoj tuto a dnové plní shledávati se budou v nich. Ps72,11 I pravili sú: „Kterakž zná buoh a jest li poznánie na výsosti?“ Ps72,12 Toť, sami hříšníci a přehojné na světě ohlásili jsú bohatstvie.