napomínámy se, abychom každý čas všelikú naději naši v hospodinu pokládali. Hlas každého spravedlivého
Ps70,1 V těť sem, hospodine, doufal, nebuduť pohaněn na věky. Ps70,2 V spravedlnosti své vysvoboď mě a spomoz mi. Nakloň ke mně ucha svého a spasiž mě. Ps70,3 Budiž mi za boha obránci a za miesto ohrazené, aby mě spasena učinil, nebo upevněnie mé a útočiště mé si ty. Ps70,4 Bože muoj, vysvoboď mě z ruky hřiešníka a z ruky toho, jenž proti zákonu činí, i nepravého, Ps70,5 neb ty si trpelivost má, hospodine, hospodine, naděje má z mladosti mé. Ps70,6 V toběť sem utvrzen z života, z břicha matky mé ty si obránce muoj, k tobě zpievanie mé vždycky. Ps70,7 Jakžto divadlo učiněn sem mnohým a tys spomocník silný. Ps70,8 Naplněna buďte usta má chvalú, abych zpieval slávu tvú, celého dne velikost tvú. Ps70,9 Neopomietajž mě v času starosti, když by sešla síla má, neopúštějž mě. Ps70,10 Nebť sú pravili nepřátelé moji mi, a kteříž střáhli duše mé, radu učinili v jedno Ps70,11 praviece: „Buohť jest opustil ho, hoňtež a pochopte ho, nebť nenie, kto by vysvobodil.“ Ps70,12 Bože
