vyznávati se budu jemu, spasenie obličeje mého a buoh muoj.
V žalmu čtyřidcátém třetím posilněnie činí prorok křesťanóm mdlým, kteříž se divie, proč by buoh, jakož se jim zdá, opúštěl mučedlníky své, poněvadž se čte, že otce staré někdy mocně vysvobozoval. Protož v osobě mučedlníkuov prorok připomínaje dobrodienie učiněná otcuom starým, die takto
Ps43,1 Ps43,2 Bože, ušima našima slyšeli sme, otcové naši zvěstovali sú nám, skutek, kterýž si puosobil za dnuov jich i za dnuov starých. Ps43,3 Ruka tvá pohany zahladila i štiepil si je, strápil si lidi i vyhnal si je. Ps43,4 Aniž jistě v meči svém opanovali sú země a rámě jich nevysvobodiloť jest jich, ale pravice tvá a rámě tvé a zasviecenie obličeje tvého, nebo zalíbil si sobě v nich. Ps43,5 Ty si sám král muoj a buoh muoj, kterýž přikazuješ, aby vítězstvie mieval Jákob. Ps43,6 Skrze tě nepřátely své rozptýléme mocí a ve jménu tvém nebudeme tbáti na ty, kteříž povstávají proti nám. Ps43,7 Ne v lučišti jistě svém doufánie mieti budu a meč muoj nevysvobodíť mě. Ps43,8 Nebos vysvobodil nás od těch, jenž trýznili nás, a ty, jenž nás v nenávisti
