Ps41,10 mluviti budu bohu: „Příjemce muoj si. Proč si se zapomenul nade mnú a proč zarmúcen jsa kráčím, když mě trýzní nepřietel?“ Ps41,11 Když se lámají kosti mé, haněli sú mě ti, kteříž rmútie mě, nepřátelé moji, když řiekají mi po všecky dni: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,12 Proč smutná jsi, duše má, a proč rmútíš mě? Doufajž v hospodina, neboť ještě budu se vyznávati jemu, spasenie obličeje mého a buoh muoj.
V žalmu čtyřidcátém druhém napomíná nás prorok, abychom v zámutciech nehynuli. Když muž věrný nepravostmi světa tohoto se trápí, nebeskú žádostí jsa zapálen, die
Ps42,1 Suď mě, hospodine, a rozeznaj při mú z lidu nesvatého, od člověka nepravého a lstivého vysvoboď mě. Ps42,2 Neb ty si buoh, síla má, proč si mě odehnal a proč smúcen kráčiem, když mě trápí nepřítel? Ps42,3 Vypusť světlo své i pravdu svú, onať sú mě provodila a přivedla na huoru svatú tvú a do stanuov tvých. Ps42,4 I vejduť k oltáři božiemu, k bohu, kterýžto obveseluje mladost mú. Chválu vzdávati budu tobě na húslech, bože, bože muoj. Ps42,5 Proč si smutná, duše má, a proč rmútíš mě? Doufajž v boha, nebť ještě
