ďáblóm, a ne bohu, bohóm, kterýchž sú neznali. Noví a nebývalí přišli sú, jichž sú nectili otcové jich. CantDt32,18 Boha, kterýž jest tě urodil, opustil si a zapomněl si se na pána, stvořitele svého. CantDt32,19 Uzřel jest pán a k rozhněvání popuzen jest, neb sú ho rozdráždili synové a dcery. CantDt32,20 A vece: „Ukryjiť tvář svú od nich a spatřímť poslednie věci jich, nebť národ převrácený jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oniť jsú mě popudili v tom, ktož nebyl bohem, a zdráždili sú mě v marnostech svých. A jáť jich popudím v tom, ktož nenie lidem, a v národu bláznivém drážditi budu je. CantDt32,22 Oheň rozniecen jest v prchlivosti mé a budeť hořeti až ku pekla najposlednějším. Pohltíť zemi s plodem jejím a základy hor popálí. CantDt32,23 Shromaždímť na ně zlé věci a střely své doplnímť na nich. CantDt32,24 Zkaženiť budú hladem a žrátiť je budou ptáci kúsaním přehořkým. Zuby šelmové dopustímť na ně [s]text doplněný editorem[3848]s] cum lat. zuořivostí plazících se na zemi i také haduov. CantDt32,25 Zevnitř budeť je hubiti meč a vnitř strach, mládence spolkem i pannu, nemluvňátko s člověkem