svého a zvěstujeť tobě, starších svých a povědieť tobě. CantDt32,8 Když jest dělil Najvyšší národy, když rozlučoval syny Adamovy, uložil jest meze lidí podlé počtu synóv izrahelských. CantDt32,9 Diel pak páně lid jeho, Jákob provázek dědictvie jeho. CantDt32,10 Nalezl ho v zemi pusté, na miestě strachu a přeširoké pustiny. Vuokol vedl jest ho a učil a ostřiehal jakožto zřietedlnice oka svého. CantDt32,11 Jakžto orlice popúzejíc k létaní ptáčátek svých a nad nimi létajíci, ztáhl jest křídla svá a vzal jest ho a nesl na ramenách svých. CantDt32,12 Pán sám vódcí jeho byl jest a nebylo s ním boha cizieho. CantDt32,13 Postavil ho na převysoké zemi, aby požíval plodu polnieho, aby se krmil medem z skály a olejem z škřemena přetvrdého, CantDt32,14 máslem od bravu a mlékem od ovcí s tukem beranuov a skopcuov synuov Bazan a kozlíky s přerozkošným chlebem pšeničným a krev z hroznóv aby pil přenajčistčí. CantDt32,15 Utyl jest zmilelý a spiečil se jest, utyl, roztučněl, rozšířil se jest. Opustil boha, stvořitele svého, a odstúpil od boha, spasitele svého. CantDt32,16 Popúzeli sú ho v boziech cizích a v ohavnostech k hněvu ho rozdráždili. CantDt32,17 Obětovali sú ďáblóm,