[249v]číslo strany rukopisu nými ne podlé zřiezenie [bo]text doplněný editorem žieho, ten, ež má Boha [n]text doplněný editorem ad sebú, protiví sobě. Ale ať nezajdu z úmysla dále, navraci sě a řku: Bóh, jeuž [163]slovo na rozhraní dvou řádků andělé slúžie, jem [u]text doplněný editorem ž [164]slovo na rozhraní dvou řádků jsú poddáni moci všec [k]text doplněný editorem y [165]slovo na rozhraní dvou řádků , byl poddán, poslúchal matky a Jozefa jako otce. A tak jinak byl s dievkú svatú, než i s anděly; jinak, než kdy byl neb bude s kterými svatými. Aj, kakť jest s ní vzdy byl Hospodin! Najprvé tak s ní byl, že j’ ji učistil, posvětil dřéve, než se j’ narodila, donidž byla v své matky břichu. A potom jie tak ostřiehal, ež i najmenší hřiech jie nepoprznil, a svázal v ní podnět hřiechu. A pak, když počala synem, tak v ní pohasil ten podnět hřiechu, ež jest nemohla i hřešiti. Neb jsa tak s ní Bóh, vše tělo jejie, všicku duši ve všech mocech tak ušlechtil a učistil, ež z jejie čisté krve vzal tělo sobě, v němž jest jeden v osobě Syn boží i syn matky své, dievky svaté, Bóh i člověk. Duše s tělem v člověku nenie [hk]nenie] nanije tak spojena, jako j’ božstvie s člověčstvím, ješto j’ syn boží v životu své matky přijal. Neb duši s tělem smrt rozlučije, ale božstvie nemohla j’ smrt ani od těla již mrtvého, ani od duše odlúčiti. Jakož bylo božstvie v duši s otci svatými, když sšel do těch pekelných krajin spasitel světa, tak bylo i v tom mrtvém tělu v rovu, ješto j’ vzal byl z tvého těla.
Požehnaná ty v ženách. Lid starý jměl mezi ženami za prokletie, kteráž plodu nejměla, a to byla mezi ženami požehnaná, ješto plod jměla. Ale dievka svatá již v někakém obnovení Duchem svatým vidieše to, ež nic nenie před Bohem to prokletie, ale duchovnie neplodnost v šlechetných a v dobrých činech jest prokletie. Protož než by byla ztratila panenstvo, chtěla jest radši toho požehnánie k tělesnému oku oželet [i]text doplněný editorem a nejmieti plodu. Dal j [í]text doplněný editorem
