[249v]číslo strany rukopisujinými[lq]jinými] nymy ne podlé zřiezenie božieho[lr]božieho] zijeho, ten, ež má Boha nad[ls]nad] ad sebú, protiví sobě. Ale ať nezajdu z úmysla dále, navraci sě a řku: Bóh, jemuž[lt]jemuž] geuzz[167]slovo a rozhraní dvou řádků andělé slúžie, jemuž[lu]jemuž] gemzz[168]slovo na rozhraní dvou řádků jsú poddáni moci všecky[lv]všecky] wſeczy[169]slovo na rozhraní dvou řádků, byl poddán, poslúchal matky a Jozefa jako otce. A tak jinak byl s dievkú svatú, než i s anděly; jinak, než kdy byl neb bude s kterými svatými. Aj, kakť jest s ní vzdy byl Hospodin! Najprvé tak s ní byl, že j’ ji učistil, posvětil dřéve, než se j’ narodila, donidž byla v své matky břichu. A potom jie tak ostřiehal, ež i najmenší hřiech jie nepoprznil, a svázal v ní podnět hřiechu. A pak, když počala synem, tak v ní pohasil ten podnět hřiechu, ež jest nemohla i hřešiti. Neb jsa tak s ní Bóh, vše tělo jejie, všicku duši ve všech mocech tak ušlechtil a učistil, ež z jejie čisté krve vzal tělo sobě, v němž jest jeden v osobě Syn boží i syn matky své, dievky svaté, Bóh i člověk. Duše s tělem v člověku nenie[lw]nenie] nanije tak spojena, jako j’ božstvie s člověčstvím, ješto j’ syn boží v životu své matky přijal. Neb duši s tělem smrt rozlučije, ale božstvie nemohla j’ smrt ani od těla již mrtvého, ani od duše odlúčiti. Jakož bylo božstvie v duši s otci svatými, když sšel do těch pekelných krajin spasitel světa, tak bylo i v tom mrtvém tělu v rovu, ješto j’ vzal byl z tvého těla.
Požehnaná ty v ženách. Lid starý jměl mezi ženami za prokletie, kteráž plodu nejměla, a to byla mezi ženami požehnaná, ješto plod jměla. Ale dievka svatá již v někakém obnovení Duchem svatým vidieše to, ež nic nenie před Bohem to prokletie, ale duchovnie neplodnost v šlechetných a v dobrých činech jest prokletie. Protož než by byla ztratila panenstvo, chtěla jest radši toho požehnánie k tělesnému oku oželeti[lx]oželeti] ozzelet a nejmieti plodu. Dal jí[ly]jí] g
