[243r]číslo strany rukopisuustavenie. A kakžkoli to svrchovánie nenie z dluhu přikázaného, ale jen radí to ve čtení Kristus, však ktož již vejde v který zákon, dlužen jest jej držeti. A boří li to kterými lestnými omluvami a úmysly neupřiemými, jakož svatý Benedikt a jiní, ješto zákony svaté ustavili, čest a chválu mají u věčné odplatě, takež bude trpěti ten těžkú pokutu súdu božieho. Ale nechajíc těch, ješto najsvrchovanějšie držie miesto, vizme my menší o sobě; neb řekl sem, ež také sě máme táhnúti od světa a dáliti a na púšti ostati. Kterým činem to nás dotýká a k nám příslušie obecným, znamenajme.
Prvéť jest, ež máme sě hnúti a lúčiti ode všeho, což Bóh nenie a ješto by nám nebylo pomocno Boha sě držeti a k službě jeho a jehož bychom nemohli držeti v pravdě podlé úlohu každý stavu svého. A to ve trojí záleží věci: V sboží tohoto světa, v tělu a v duši. Od tohoť sě ode všeho lúčie zákoníci, tak chudobu přijmúc, aby ižádný svého sám sobě ničehož [nejměl]text doplněný editorem, a tak nejdúc po těla žádosti, aby drželi pravú čistotu a vóli duše své, aby i tu dali starostě svému. My pak, ješto nejsme toho stavu svrchovaného, móžem s sbožím vókol jíti, ale tak, abychom nic nesprávného nedrželi, nic nesprávně nežádali, a také abychom ne sbožie, ale potřebu z něho a pomoc jím k službě boží milovali. I die o tom svatý Řehoř: Chtěl bych řéci, ale nesmiem: Ostaňte všeho!, ale toť řku: Nemóžte li ostati všeho, tak držte světské věci, aby vás svět nedržal jimi, ať mysl vaše nebude tak uvázána světskými věcmi, až by ne ona nad nimi, ale oni nad ní panovali. Svět tento jmějte ku potřebě, ale v žádosti jmějte nebeské věci! Nesmiemť řéci: Ostaňte všeho, ale chcete li, vše
