[190v]číslo strany rukopisua škodné, ješto topie lidi v zatracenie. Trého tu dotýče svatý Pavel zlého, ješto j’ v tom, ktož chtie býti bohati: jedno j’, že j’ to neužitečné, i s rovnú[98]„rovnú“ snad místo „skrovnú“ potřěbú móž sě člověk bráti jako pútník k královstvu nebeskému; druhé, že j’ škodné chtieti bohatu býti, neb v pokušenie a v osidla ďáblova a ve mnohé žádosti vpadují tací; a třetie, ež to vše topí lidi v zatracenie. Protož neobtěžijme sě i jedněmi věcmi, jen na pilně potřěbném majíc dosti, chcem li býti pútníci múdří. Dieť svatý Bernhart: Ktož chce Krista následovati, ješto j’ sě veselil jako obr, aby sběhl cěstú, potřebie jest jemu, aby odvrhl břiemě všeliké od sebe přielišnosti, aby s tiem mohl běžěti, ješto j’ běžal, a netolik vnějšie jměnie, ale i vnitřnie žádosti a ty ovšem; neb vieceť škodí žádost světská, než sbožie světské. Nebť nejsú zlé věci světské, o nichž die Písmo: Co j’ Bóh stvořil, vše jest bylo velmi dobré. Ale vina jest k zlému dobré obrátiti a bezpřiemnú k světu žádost jmieti. A tak majíc pokrm a oděv, na tom jmějme dosti! Třetie, slušie k stavu pútničiemu, aby sě nemeškali, takým sě dávajíc věcem, ješto jsú prázdných lidí utěšenie. Též i my marnostem světským nemáme sě dívati, meškajíc cěstu k Jeruzalemi nebeskému. Toť k nám nepříslušie, jsme li praví pútníci jako všichni otci naši, ješto jsú sě líbili Bohu, bychom sě v marnosti tohoto světa těšiti chtěli a radovati, abychom v dobrém svědomí řéci mohli, jakož ona panna bohobojná v Dobešových knihách die o sobě: Nikdy sem sě k těm, ješto hrají, nepřimiesila, ani sem s těmi chtěla účastna býti, ješto jsú chodili v marnosti. A svatý Pavel volá na ny, vystřiehaje nás, abychom nebyli z těch, o nichž die žaltář: Zhynuli jsú jich dnie v marnosti. I die nám: Toť pravi a svědčímť to v Hospodinu, aby již nechodili,