mého mnoho jest bydlišť. Ščastný, v kteréžkoli z těch kto zaslúží vzat býti, ale ščastnější, ktož vyššieho zaslúží dóstojenstvie. Protož neustrkuj sě ižádný na to, ež jest jednostajný peniez dán tak posledním, jako prvním, by chtěl řéci, ano jeho Bóh zove k svéj službě: Mlád sem, nechť pojměji své vóle; potom k starosti budu slúžiti Bohu. Takéž vezmu odplatu, jako bych počal i za mladu. Protiv tomu voláť žaltář řka: Dnes uslyšíte li hlas jeho, neroďte zatvrditi srdec vašich! Nebť pak die Hospodin v tom žalmu: Přisáhl sem jim v mém hněvu, ač vejdú v mé odpočinutie. Die pak také v Apokalypsí: Já stojím u vrat a tluku; ktož mi otevře, vejdu k němu a budu s ním veřečeti, a on se mnú. Toť jest, ješto vystřiehá svatý Pavel řka: Neroďte Duchu pohašovati, točíš vdechnutie svatého Ducha; když zove koho k dobrotě kteréj, aby nezameškali otevřieti takému hosti, ať by potluka snad neodšel a pak sě potom nenavrátil. Blažený, kto j’ tak vschopen, když příde Pán a potluče, ež inhed otevře jemu. Ale dieť svatý Pavel: Ne každému j’ věřiti duchu, ale vizte, od Boha li pochodí ten duch; z ústavného li srdce, či li pokrytstvo táhne k něčemu neb lehká myslce, ješto by pak svú nesstálostí jiným učinil pohoršenie a smiech z stavu šlechetného v zákon vejda nebo na púšť, neb znamenitě počna stav něterý svrchovaný a pak opět odpadna znamenitě. Ale jsú li kto, již svój stav znamenitě v dobrý stav duchovní proměnili, ač úmyslem i nedobrým, těmť řku, jakožť i svatý Augustin učí tomu: Proměň zlý úmysl v dobrý, ale to, což s’ zřiedlně dobrého počal, neostávaj, neodvracij sě, a velmě dobře oklamáš ďábla, jenž sě chtěl tvému posmievati neustavičstvu a tvú neupřiemostí jiným šlechetný stav ohyzditi!
Dieť pak čtenie znamenitě, ež hospodář tento
