Kri[40v]číslo strany rukopisustus věčné slovo věčného Otce dí: Kdož mne miluje, mé řeči bude zachovávati. A Otec můj bude ho milovati. K tomu milování Otce i Syna ještě i jiné věci dobré sou připojeny, větší, nežli mohou rozumem lidským býti pochopeny. Ačkoli svatý Pavel summu té věci v těchto slovích zavřel. Evangelium jest moc boží k spasení každému věřícímu. Ó bláznivějšího člověka, ó kamenné srdce takové, kteréž takového podaného sobě spasení bráti nechce, jím pohrzí a od sebe strká. Abychom břicho opatřili, čeho před sebe nebéřeme? Čemu se neučíme? Zdaž se přes moře mnozí neplaví? Zdaž se kdo ženy bojí? Aneb před horkem skrývá? Avšak ten čas téměř na tom strávíme, abychme život opatřili. Těmi pomíjejícími věcmi býváme sem i tam pohybováni a mezi tím spasení opatře spíme. Taková jest nemoudrost náše, taková převrácenost a zlost, neb tak hluboce jedem tím sme prošli, že radče sobě oblibujeme v nešlechetnostech svých zemříti než podané nám boží ruky se chopiti, abychme zachováni byli. Ješto nějaká práce přílišná, náramná náše se nevzkládá, než abychme [41r]číslo strany rukopisutoliko s uctivostí náležitou slovo Páně slyšeli, an onoho Ezopa, když fabule své vypravoval, pozorovali ničemní spolu s ním služebníci. Ó by jen naše taková rozmařilost nebyla znamením hrozné pomsty za nevděčnost!
(Důstojnost osoby i věci.) Kdo by se byl toho nadál, aby lidé na svú úmluvu při křtu učiněnou zapomenouti měli? Neb tehdáž oddáni a připojeni sou tělu Kristovu, aby s ním oučastníci byli nebeských dobrých věcí, a to věrou, kteráž z slyšení božího slova jest, v těle Kristu zůstati mohou. To již nevím, čemu má připsáno býti, našemu li bláznovství čili tuposti, že takovou důstojnost, kterouž máme v těle Kristově, zamítáme, takového pokladu nebeských věcí nic sobě nevážíme, ne jednou, ale mnohokrát nevděční se ukazujeme. (Příklady.) A že ani příkladové jiných, opatrnějších nás neučiní. Ješto bychme měli strnouti, když nám to na mysl přichází, kterak první svět zahynul potopou proto, že nevážili sobě božího slova. Aniž příkladové
