onde[363v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceno, neroďte věřiti. Mt24,24 Neboť vstanú falešní kristové a falešní proroci a dadie znamenie veliká a zázraky, tak aby v blud uvedeni byli, by to mohlo býti, také vyvolení. Mt24,25 Aj, předpovědělť sem vám. Mt24,26 Protož budú li vám řéci: Aj, na púštiť jest, neroďte vycházěti. Aj, v jeskyniechť jest[102]jest] navíc oproti lat., neroďte věřiti. Mt24,27 Neb jakožto blesk vychodí ot východa slunce a zjěvuje se až na západ, tak bude[103]bude] + et lat., nemá var. příštie syna člověka. Mt24,28 Kdež kolivěk bude tělo, tu sě shromaždie i orlicě.“

Mt24,29 „A ihned po zamúcení dnóv těch slunce se zatmí a měsiec nedá světla svého a hvězdy padati budú s nebe a moci nebeské hýbati sě budú. Mt24,30 A tehdy ukáže sě znamenie syna člověka v nebi. A tehdy kvieliti budú všěcka pokolenie zemská i uzřie syna člověka jdúcieho v oblaciech nebeských s mocí mnohú a velebností. Mt24,31 A pošle anděly své s trubú a s hlasem velikým i shromaždie vyvolené jeho ode čtyř větróv, ot svrchkóv nebeských až do mezí jich.“

Mt24,32 „A ot dřěva fíkového naučte sě podobenství: Když již ratolest jeho tenká bude a listie sě vypučilo, viete, že blízko jest léto. Mt24,33 Takež i vy, když uzříte tyto věci všěcky, vězte, že blízko jest a ve dveřiech. Mt24,34 Věrně pravi vám, že nepomine pokolenie toto, až sě všěcky věci tyto stanú. Mt24,35 Nebe i země pominú, ale slova má neminú.“

Mt24,36 „Ale o tom dni a hodině nižádný nevie, ani andělé nebeští, jediné sám otec. Mt24,37 A jakož bylo ve dnech Noe, [tak]text doplněný editorem[104]tak] ita lat. bude[105]bude] + et lat., nemá var. příchod syna člověka. Mt24,38 Neb jakož biechu ve dnech před potopú, jedúce a pijíce, pojímajíce sě a vdávajíce až do toho dne, kteréhož jest všel do korábu Noe, Mt24,39 a nepoznali sú, až přišla potopa a pobrala všěcky; tak bude i[106]i] nadepsáno jinou, soudobou rukou příchod syna člověka. Mt24,40 Tehdy dva budú na poli, jeden bude vzat a druhý ostaven. Mt24,41 Dvě mlečce na žrnovu, jedna bude vzata a druhá opuštěna. Dva na loži, jeden bude vzat a druhý opuštěn[107]Dva na loži, jeden bude vzat a druhý opuštěn] navíc oproti lat., + duo in lecto, unus adsumetur et alter relinquetur var..“

Mt24,42 „Protož bděte, neb neviete, kterú hodinu pán váš má přijíti. Mt24,43 Ale toto vězte, že by věděl hospodář, kterú by hodinu zloděj měl přijíti, bděl by zajisté a nedal by podkopati domu svého. Mt24,44 Protož i vy buďte hotovi, neb neviete, kterú hodinu syn člověka přijíti má. Mt24,45 Ktoť sě zdá, jest věrný sluha a opatrný, jehožto ustavil pán jeho nad čeledí svú, aby jim dal pokrm v času? Mt24,46 Blahoslavený ten sluha, kteréhožto když přijde pán jeho, nalezne, an tak činí. Mt24,47 Věrně pravi vám, že nade všěmi dobrými věcmi svými ustaví jeho. Mt24,48 Pakli die zlý sluha ten v srdci svém: Mešká pán mój přijíti, Mt24,49 i počne bíti spolusluhy své a jiesti bude a píti s opilci, Mt24,50 přijde pán [b]označení sloupcesluhy toho v den, který se nenaděje, a v hodinu, kterú nevie, Mt24,51 i rozdělí jej a diel jeho položí s pokrytci; tu bude pláč a škřehot zubóv.“

XXV.

Mt25,1 „Tehdy podobno bude královstvie nebeské desěti pannám, kteréžto vzemše lampy své, vyšly sú v cěstu ženichovi a nevěstě. Mt25,2 A pět z nich biechu bláznivých a pět múdrých. Mt25,3 Ale pět bláznivých vzemše lampy své, nevzěli sú oleje s sebú. Mt25,4 Ale múdré vzěly sú olej v orudích svých s lampami. Mt25,5 A když meškánie činieše ženich, zdřiemaly sú sě všěcky a zesnuly sú. Mt25,6 A o[108]o] nadepsáno jinou, soudobou rukou pólnoci stal sě jest pokřik: Aj, ženich jde, vyjděte v cestu jemu! Mt25,7 Tehdy vstaly sú všěcky panny ty a okráslily sú lampy své. Mt25,8 Ale bláznivé múdrým sú řekly: Dajte nám z oleje vašeho, nebť lampy našě hasnú. Mt25,9 Otpověděly sú múdré řkúce: Aby snad nestatčilo nám i vám, jděte radějše k prodavačóm a kupte sobě. Mt25,10 A když jidechu kupovat, přišel jest ženich, a kteréž hotovy biechu, vešly sú s ním na svatbu, i zavřěna jest brána. Mt25,11 A naposledy přišly sú i ostatnie panny řkúce: Pane, pane, otevři nám! Mt25,12 A on otpověděv, vecě: Věrně pravi vám, neviem vás. Mt25,13 Protož bděte, neb neviete dne ani hodiny.“

Mt25,14 „Neb jakožto člověk na cěstu sě bera, povolal jest sluh svých a dal jim dobré věci své. Mt25,15 A jednomu dal pět hřiven a jinému dvě a jinému jednu, jednomu každému podlé vlastnie moci, i bral se jest ihned. Mt25,16 A otšel jest ten, jenž bieše vzal pět hřiven, i těžal jest v nich a získal jest jiných pět. Mt25,17 Též, kterýžto dvě bieše vzal, získal jest jiné dvě. Mt25,18 Ale ten, jenžto jednu bieše vzal, otšed pokopal ji[109]ji] navíc oproti lat. v zemi a skryl peniezě pána svého. Mt25,19 A po mnohém času přišel jest pán sluh těch a položil počet s nimi. Mt25,20 A přistúpiv, kterýž pět hřiven bieše vzal, podal jest jiných pět hřiven řka: Pane, pět hřiven dal si mi, aj, jiných pět nad to získal sem. Mt25,21 Vece jemu pán jeho: Měhodiek, sluho dobrý a věrný, že jsi nad nemnohými věcmi byl věrný, nad mnohými tě ustavím; vejdi v radost pána tvého. Mt25,22 A přistúpil jest, i který dvě hřivně bieše vzal, i vecě: Pane, dvě hřivně dal si mi, aj, jiné dvě získal sem. Mt25,23 Vecě jemu pán jeho: Měhodiek, sluho dobrý a věrný, žes nad nemnohými věcmi byl věrný, nad mnohými tě ustavím; vejdi v radost pána tvého. Mt25,24 A přistúpiv, i kterýž jednu bieše vzal, vecě: Pane, viem, žes člověk tvrdý, žněš, kde si nesál, a sbieráš, kde si nerozsieval. Mt25,25 A boje sě, otšel sem a skryl sem hřivnu tvú v zemi: aj, máš, co tvého jest. Mt25,26 A ot[364r]číslo strany rukopisupověděv