[365r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejej na smrt dali. Mt27,2 A svázána přivedli sú jeho a dali sú Pontskému Pilátovi vladaři.
Mt27,3 Tehdy vida Jidáš, jenž jest jej zradil, že by byl potupen, pokáním jsa veden, navrátil jest třidceti střiebrných kniežatóm kněžským a starším Mt27,4 řka: „Shřěšil sem, zrazuje krev spravedlivú.“ Tehdy sú oni řekli: „Co nám do toho? Ty sě opatř!“ Mt27,5 A povrh střiebrné v chrámě, otšel jest. A otšed osidlem sě jest oběsil. Mt27,6 A kniežata kněžská vzemše střiebrné, vecěchu: „Neslušie sě jich pustiti do pokladnice, neb mzda krve jest.“ Mt27,7 A všedše v radu, kúpili sú za ně pole hrnčieřovo ku pohřebu pútníkóm. Mt27,8 Proto nazváno jest pole to Acheldemach, to jest Pole krve, až do dnešnieho dne. Mt27,9 Tehdy naplnilo sě jest, co řečeno jest skrzě Jeremiáše proroka řkúcieho: A vzěli sú třidceti střiebrných, mzdu najatého, jehožto sú najeli ot synóv izrahelských, Mt27,10 a dali sú jě za pole hrnčieřovo, jakož mi jest ustavil pán.
Mt27,11 A Ježíš stál jest před vladařem. I otáza jeho vladař řka: „Ty li jsi král židovský?“ Die jemu Ježíš: „Ty dieš.“ Mt27,12 A když naň žalováno bieše ot kniežat kněžských a ot starších, nic jest neotpověděl. Mt27,13 Tehdy die jemu Pilát: „Neslyšíš, kterak mnohá proti tobě pravie svědečstvie?“ Mt27,14 A neotpověděl jest jemu k nižádnému slovu, tak že sě podivi vladař náramně. Mt27,15 A na den slavný obyčej mějieše vladař propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. Mt27,16 Mějieše tehdy jednoho[122]jednoho] navíc oproti lat., + unum var. vězně znamenitého, jenž slovieše Barrabáš. Mt27,17 Protož když sě biechu shromaždili, řekl jest jim Pilát: „Koho chcete, ať vám propustím: Barrabáše li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?“ Mt27,18 Neb vědieše, že skrzě závist biechu jeho vydali. Mt27,19 A když sedieše na súdě, poslala jest k němu žena jeho řkúc: „Nic tobě a spravedlivému tomu, neb sem mnohé věci trpěla dnes skrzě viděnie pro něho.“ Mt27,20 A kniežata kněžská a starší poradili lidem, aby prosili za Barrabáše, ale Ježíše zatratili. Mt27,21 A otpověděv vladař, vecě jim: „Koho chcete, ať by vám ze dvú byl puštěn?“ Oni[123]Oni] At illi lat. řekli sú: „Barrabáš!“ Mt27,22 Die jim Pilát: „Což tehdy učiním o Ježíšovi, jenž slove Kristus?“ Mt27,23 Řkú všickni: „Ukřižován buď!“ Vecě jim vladař: „I co jest zlého učinil?“ A oni viece voláchu řkúce: „Ukřižován buď!“ Mt27,24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale viece rozbroj by byl, vzem vodu umy rucě před lidem řka: „Nevinen jsem já ot krve spravedlivého tohoto, vy vizte.“ Mt27,25 A otpověděv vešken lid, řekl jest: „Krev jeho na nás i na syny našě!“ Mt27,26 Tehdy propustil jest jim Barrabáše, ale Ježíše ubičovaného dal jest jim, aby byl ukřižován.
Mt27,27 Tehdy rytieři [b]označení sloupcevladařovi přijemše Ježíše do radného domu, shromaždili sú k němu všelikú sběř. Mt27,28 A svlekše jej, pláštěm črveného postavce oděli sú jeho, Mt27,29 a spletše korunu z trnie, vstavili sú na hlavu jeho a trest v pravici jeho. A na kolenú klekajíce před ním, posmieváchu sě[124]posmieváchu sě] + ei lat., nemá var. řkúce: „Zdráv, králi židovský!“ Mt27,30 A plijíce naň, vzěli sú trest a tepiechu hlavu jeho. Mt27,31 A když sě jemu posmievachu, svlekli sú s něho plášť a oblekli sú jej rúchem jeho i vedli sú jeho[125]jeho] nadepsáno jinou, soudobou rukou, aby ukřižovali.
Mt27,32 A vyšedše nalezli sú člověka cyrenenského jménem Šimona. Toho sú připudili, aby vzal kříž jeho. Mt27,33 I přišli sú na miesto, jenž slove Golgata, ješto jest popraviště miesto. Mt27,34 I dali sú jemu víno píti s žlučí smiešené. A když okusi, nerodi píti. Mt27,35 A když sú ukřižovali jej, rozdělili sú rúcha jeho los mecíce, aby sě naplnilo, což jest řečeno skrzě proroka řkúcieho: Rozdělili sú sobě rúcho mé a na rúcho mé pustili sú los. Mt27,36 A sediece ostřieháchu jeho. Mt27,37 I vzložili sú na hlavu jeho vinu jeho napsanú: Tentoť jest Ježíš, král židovský. Mt27,38 Tehdy ukřižována jsta s ním dva lotry, jeden na pravici a jeden na levici. Mt27,39 A pominujíce rúháchu sě jemu, hýbajíce hlavami svými Mt27,40 a řkúce: „Vach (točíš hahá[126]točíš hahá] připsáno na okraji touž rukou, navíc oproti lat.), jenž ruší chrám boží a ve třech dnech jej zasě vzdělává, spas sě samého. Jsi li syn boží, sstup s kříže.“ Mt27,41 Též i kniežata kněžská posmievajíce sě s mistry a s staršími praviechu: Mt27,42 „Jiné jest spaseny činil, sám sě nemóž spasena učiniti. Jest li král židovský, sstup nynie s křížě, a uvěříme jemu. Mt27,43 Úfalť jest v boha, zprosť jeho nynie, chce liť. Neb jest řekl, že syn boží jsem.“ Mt27,44 A též i lotři, kteříž biechu s ním ukřižováni, láli sú jemu.
Mt27,45 A ot šesté hodiny tmy učiněny jsú na všicku zemi až do hodiny deváté. Mt27,46 A při hodině deváté vzvola Ježíš hlasem velikým řka: „Heli, heli, lamazabatani?“, jenž jest: „Bože mój, bože mój, i co si mě opustil?“ Mt27,47 A někteří tu stojiece a slyšiece, praviechu: „Heliáše volá tento.“ Mt27,48 A ihned běžav jeden z nich, vzem húbu naplnil jest octem a vzložil na trest a dáváše jemu píti. Mt27,49 A jiní praviechu: „Nechať, uzříme, zdaliť by přišel Heliáš zprošťuje jeho.“ Mt27,50 A Ježíš opět volaje hlasem velikým, vypustil jest ducha.
Mt27,51 A aj, opona chrámová rozedřela sě jest na dvě straně ot vrchu až dolóv. A země hnula sě jest a skalé sě jest sědalo Mt27,52 a hrobové otevřěli sú sě. A mnohá těla svatých, kteříž biechu zesnuli, vstali sú. Mt27,53 A vyšedše z hrobóv po vzkřiešení jeho, přišli sú do svatého města a ukázali sú sě mnohým. Mt27,54 A centurio, i kteříž s ním biechu ostřiehajíce[127]ostřiehajíce] oſtřiehgice rkp. Ježíše, viděvše země hnutie a ty věci,
