[Bible litoměřická, Matoušovo evangelium]

Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Biskupské sbírky Litoměřice (Litoměřice, Česko), sign. BIF 2, 384r–397r. Editoři Svobodová, Andrea, Valenta, Petr, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku) a projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081 Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.

[Generovaný obsah]

stane, Mt24,35 nebe i země minú, ale slova má neminú.“

Mt24,36 „Ale o tom dni a hodině nižádný nevie, ani andělové nebeští, jedné sám otec. Mt24,37 Jakož bylo ve dnech Noe, tak bude příchod syna člověka. Mt24,38 Neb jakož biechu ve dnech před potopú, jedúc a pijíc a pojímajíce se a vdávajíce se až do dne toho, kteréhožto všel Noe do korábu, Mt24,39 a nepoznali sú, až přišla potopa i pobrala všecky; tak bude i příchod syna člověčieho. Mt24,40 Tehdy dva budú na poli, jeden bude vzat a druhý opuštěn. Mt24,41 Dvě mlečce [na žernovu]text doplněný editorem[218]na žernovu] in mola lat., jedna bude vzata a druhá opuštěna.“

Mt24,42 „Protož bděte, neb neviete, kterú hodinu pán váš má přijíti. Mt24,43 Ale toto vězte, že by věděl hospodář, kterú by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté a nedal by domu svého podkopati. Mt24,44 Protož i vy buďte hotovi, neb kterú hodinu nemníte, syn člověka příde. Mt24,45 Ktoť se zdá, jest sluha věrný a opatrný, jehožto ustavil pán nad čeledí svú, aby jim dal pokrm časem svým? Mt24,46 Blahoslavený ten sluha, kteréhožto když příde pán jeho, nalezne tak činícieho. Mt24,47 Věru pravi vám, že nade všemi svými dobrými ustaví jej. Mt24,48 Pakli die ten zlý sluha v srdci svém: Mešká mój pán přijíti, Mt24,49 a počne bíti spolusluhy své, jiesti bude a píti s opilci, Mt24,50 příde pán sluhy jeho v den, který se nenaděje, a v hodinu, v kterú nevie, Mt24,51 i rozdělí jej a diel jeho položí s pokrytci. Tu bude pláč a škřehot zubóm.“

Pětmezdcietmá

Mt25,1 „Tehdy podobno bude králevstvie nebeské deseti pannám, kteréžto vzemše lampy své, vyšly sú v cestu ženichu a nevěstě. Mt25,2 A pět z nich bieše nemúdrých a pět múdrých. Mt25,3 Ale pět nemúdrých vzemše lampy, nevzely sú oleje s sebú, Mt25,4 ale múdré vzely sú olej svój v orudích svých s lampami. Mt25,5 A když činieše prodlenie ženich, i zdřiemaly sú se všecky a zesnuly sú. Mt25,6 A o puolnoci stal se jest pokřik: Aj, ženich jde, výděte v cestu jemu! Mt25,7 Tehdy vstaly sú všecky panny ty a okráslily sú lampy své. Mt25,8 Tehdy bláznivé múdrým vecechu: Dajte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnú. Mt25,9 A odpověděchu múdré řkúce: Ne aby snad nedostalo se nám i vám, jděte radše k prodávajícím a kupte sobě. Mt25,10 A když jidechu kupovat, přijide ženich, a kteréž biechu hotovy, vjidechu s ním na svatbu, i zavřěna jest brána. Mt25,11 A najposlednie přídú i druhé panny řkúce: Pane, pane, otevři nám! Mt25,12 A on otpovědě, vece jim: Věru pravi vám, neznám vás. Mt25,13 Protož bděte, neb neviete dne ani hodiny.“

Mt25,14 „Neb jakož člověk daleko jda, zavola sluh svých i da jim své zbožie. Mt25,15 A jednomu dal pět hřiven a jinému dvě a jinému jednu, každému podlé zvláštnie moci, i bra se. Mt25,16 Tehdy odjide ten, jenž bieše vzal pět hřiven, i těžal jimi i získal jest jiných pět. Mt25,17 Též i ten, jenž bieše dvě vzal, získal jest jiné dvě. Mt25,18 Ale ten, jenž bieše jednu vzal, odšed i položil v zemi i skry penieze svého pána. Mt25,19 Tehdy po dlúhém času vráti se pán těch sluh i položi počet s nimi. Mt25,20 I přistúpi ten, jenž bieše pět hřiven vzal, podal jemu jiných pět hřiven řka: Pane, pět hřiven dal si mi, aj, jiných pět nad to sem získal. Mt25,21 Vece jemu pán jeho: Méhodiek, sluho dobrý a věrný, že si nad malými věcmi byl věrný, nad mnohými tě ustavím; vendi v radost svého pána. Mt25,22 A přistúpi, který bieše dvě hřivně vzal, i vece: Dvě hřivně dal si mi, aj, druhé dvě nad to sem získal. Mt25,23 I vece jemu pán: Méhodiek, sluho dobrý a věrný, že si nad malými věcmi byl věrný, nad mnohými tě ustavím; vendi v radost svého pána. Mt25,24 Tehdy přistúpi ten, ješto jednu hřivnu bieše vzal, i vece: Pane, viem, žes člověk ukrutný a tvrdý a žneš, kdež si nesál, a sbieráš, kde si nerozptýlel. Mt25,25 A boje se, i šel sem i skryl sem hřivnu tvú v zemi: aj, máš, co tvého jest. Mt25,26 Tehdy odpovědě pán jeho, vece jemu: Sluho zlý a léní, věděls, že žnu, kdež neseji, a zbierám, kdež sem nerozptýlel, Mt25,27 protož měl si ty poručiti penieze mé penězoměncóm, a já přída, vzal bych byl zajisté, což mého [jest]text doplněný editorem[231]jest] est lat., s lichvú. Mt25,28 Protož vezměte ot něho hřivnu a dajte tomuto,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 15 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).