[35r]číslo strany rukopisua řeky Cidliny k straně výhodní ještě nyní kostel ku pocstivosti sv. Jiří vystavěti a požádal tomu syna svého biskupa Vojtěcha, aby když kostel v Nové Vsi u Kolína světiti bude, k němu na Libici zašel a ten nově postavený kostel posvětil. Vojtěch to pozdravení mile přijav, vydal se pěšky na cestu a z Nové Vsi do Libice přijda, když kostel ten posvětil a se s rodičimi rožehnal, přes místo řečené Sychrov a mimo Vrchu větrového do vsi řečené Zelenky (nyní Velenka) jse odebral. Tu se ale od pohanů uchycen a ubit, na Přerov zaslán byl, kdež jemu kukla a čepička byla odňata a on tak s otkrytou hlavou až do Prahy odjíti přinucen byl. Ten rod Kuklů a Čepičků tam na Přejově až posavad se pamatuje.
Po smrti Slavníka drželi hrabství libické ostatní synové jeho a bratří sv. Vojtěcha, však ale zrádní Vršovicové, majíce zlost na to, že předek jejich Žanda tam upálen byl a rod jejich tu celou krajinu ztratil, zhlukli[er]zhlukli] Zukli jse u velikém počtu a, jak se praví, přitáhli[es]přitáhli] přitahl s mnoha tisíci[et]tisíci] mohatisycy zbrojného a loupežného lidu, hrad ten i město v roku 1111 z nenadání překvapili, všecko vymordovali, vypálili a hrad docela rozmetali, bratry sv. Vojtěcha přitom zamordovali, a tak v městě kromě předního dílu kostela sv. Jiří a nějakých malých zřícenin od kostela a fary Panny Marie vše ostatní v hromadu kamení obrácené pozůstalo. Sám toliko mlejn svatojiřský, který Slavník tu nedaleko na řece Cidlině blíže vsi Kněžna v místě tom, kteréž se Na Záduškách píše, vystavěl a témuž kostelu na věčné časy právem připojil, v celosti pozůstal, a jak ze všech starých spisův jsem
