na cestu se vydati, praví, že jich na Křivoklatě k zkoušení tamních rud jakožto znatelův zapotřebí jest, aby těm na žádnou lest mysliti příčiny neměli. Dal jim dostatečnou zásobu peněz, též vozův, který jich k tamnímu hejtmanovi doprovodily. A tak v pondělí dne 6. vyjeli z Poděbrad, majíce psaní, však i také potají popravní oděv [s]text doplněný editorem sebou. Ve středu dne 8. hejtman, psaní přečta, ničehož nezjevil, nobrž mlče na čtvrtek k popravě jich se chystal.
Na Poděbradech pak v pátek, jenž byl den po sv. Vavřinci léta Páně 1496., dne 11. srpna, když se rozednívati počalo, nechal pan hejtman ostatních deset předvolat, a sice ne do kancaláře svého, nobrž v ta místa, kdež nyní před bytkem sirotčenským studnice se nachází, neb za času zámku starého byly tu, kde první pokoj nyní stojí, tři oblouky klenuté a nad nimi pavlač, kdež hejtman, na stolici sedě, ortel smrti přestupníkům hlásiti nechal, sám pak první hůl zlomil, jim před nohy dolů hodil. Tuto se patrně vyvracuje omylný nápis na čele kostelním, kdež se praví, že je dal stít vývoda minsterberský, což tento spis ještě dále průvodně dokáže. Toto samé když takovým spůsobem ubohým havířům hlásáno bylo, velice ulekli a pravili: „Ó, ty, zrádný a nešlechetný hejtmane! Kterak jsi sliboval, že se nám nic hrdlům státi nemá, a selhal jsi“. Z toho tedy místa vedeni byli zase do pravené jistby, kdež v oděv popravní se oblečeti jim bylo nařízeno, dva kati, totiž Kalouch městský a Sochor zámecký, s jejich holomkami, jakož i pan Žďárský, městký rychtář, s jeho žoldnéři byli tu již také přítomni.
Veleslavína praví v svém Historickém
