[226v]číslo strany rukopisunajviece milovati. A což kolivěk najviece miluje, v tom najvěččí libost má, k tomu najviece tiehne a najviece ho žádá. Protož dóvod má člověk, že Boha najviece miluje, když o něm najviece myslí a žádá, aby, což móž najspieše býti, aby s ním byl, a vší snažností stojí o to, aby jeho přikázanie plnil; neb tak pozná, že Boha miluje, když jeho naplní přikázanie. Neb die Kristus: Zachováte li přikázanie má, ostanete v milování mém, jakož i já přikázanie Otce svého zachoval sem a přěbývám v jeho milování.

Ale snad dieš: Kterak mohu znáti, držím li jeho přikázanie? Tu diem, že když člověk položí pevně v srdci svém, že by radějie umřěl, než by přikázanie Božie přěstúpil, a tak stojí v úmysle, tehdy má veliké znamenie, že jeho přikázanie plní a že jeho miluje viece než své tělo, jehož hotově poddal by na smrt, než by Boha rozhněval. Neb již člověk nemá věččieho milovánie k komu, jedne čáku maje[10]„čáku maje“ přeškrtl mladší písař, že života pro něho hotov jest na smrt nasaditi. A to die Kristus. Aniž móž mieti člověk věččieho znamenie, že Boha miluje, kromě zjevenie Božieho.

Již pomni, že Boha máš najviece pro to milovati, že jest najlepšie dobré, nad něž nemóž lepšie pomyšleno býti. Také má Bóh pro to milován býti, že jest svému stvoření dobrý. A tak člověk má Boha milovati pro to, že z své dobroty stvořil jest tento svět a že člověka učinil rozumným stvořením a k blahoslavenství, ač bude chtieti vděčen býti. Neb poňavadž člověk miluje otcě tělestného z přirozenie, že mu dal byt tělestný, jehož by nemohl dáti, by Bóh nedal, ovšem viece má milovati Boha, jenž jest stvořil i duši jeho i tělo. A poňavadž člověk miluje přietele, že jemu pomáhá a jest na něho laskav, ovšem viece má milovati Boha, že nesmiernú láskú dav jemu vše, což má člověk, ještě Otec dal Syna na smrt a Syn dal sě sám za něho, aby ohavnú a ukrutnú smrtí svého protivníka od věčného zatracenie vykúpil. A poňavadž chot svého choti miluje, že má s ním utěšenie krátké, ovšem má člověk viece milovati Boha, s nímž má mieti utěšenie věčné. Ale vždy má člověk tak milovánie zřiediti, aby najviece pro to Boha miloval, že jest najlepšie dobré, a potom že jest jiným věcem dobrý. Neb jakž by ho miloval pro to viece, že jemu jest dobrý, dávaje jemu potřěbu, než pro to, že v sobě