Tuto sě počíná o poznání cěsty pravé k spasení
{Tractatus pulcher Husi de Castitate.}meziřádkový přípisek mladší rukou
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své! Slyš uchem, viz rozumem a přichyl volí ucho své pilně, aby slyšiec rozuměla[a]rozuměla] rozumniela, rozumějíc toho, co bude psáno, pilna byla, a jsúc pilna, aby naplnila, naplniec odplatu věčnú vzala a s chotem svým Ježíšem, pravým Bohem a pravým člověkem, přěbývala, jenž jest panenstvie zvelebil nad jiné stavy, ráčiv sě z čisté panny uroditi a panicem čistým býti, aby nám i panicstva i panenstvie potvrdil a nad jiné stavy zvelebil a povýšil. To slyš, dcerko, jenž si jemu panenstvie zaslíbila. Slyš, dcerko, a přichyl ucho své a viz {věz}marginální přípisek mladší rukou, žeť chci, aby poznala sě vědúc, k komu jsi podobná stvořena. Druhé, aby poznala své svědomie. Třetie[b]Třetie] Tṙietie, aby poznala nynějšieho života biedu. Čtvrté, aby poznala zdejšieho přiebytka pokušenie. Páté, aby poznala tři nepřietele. Šesté, aby právě sě kála. Sedmé, aby dóstojenstvie duše vážila. Osmé, aby k budúciemu súdu pilně hleděla. Deváté, aby život věčný vážila. Desáté, aby pána Boha nade všechny věci najviece milovala. A v tom toto písemce konečně chci zavřieti.
Kapitola prvnie
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své, žeť sem řekl najprvé, aby sě poznala, vidúc {vědúci}marginální přípisek mladší rukou, k komu jsi podobná stvořena. Nebuď jako ti, jenž mnohé věci umějí, a sami sebe neznají; na jiné lidi hledie, a sami na sě nepomnie. Ty od sebe počni, aby snad, sebe neznajíc, jiné věci daremnie chtěla znáti. Ty poznaj sě; neb čím viece sě poznáš, tiem viece Boha poznáš, a čím viece Boha poznáš, tiem viece k němu přistúpíš a viece milovati budeš, a čím viece milovati ho budeš, tiem viece on tě zasě bude milovati.
Slyšiž, dcerko, viz a přichyl ucho své a poznaj sě, že si člověk, a tak že máš tělo a duši. Tělo slove člověk zevnitřní, duše člověk vnitřní. Tělo tiehne k hřiechu, a dušě k ctnosti. Dušě má tři věci v sobě, jimiž na Boha pomní, jeho zná a žádá: prvá věc pamět, druhá rozum, třetie[c]třetie] tṙietie vóle. Pamětí na Boha vzpomíná, rozumem k němu hledí a volí sě ho drží neb chápá. Když ty tři věci v duši své poznáš, tehdy shledáš, žes jiná stvořenie nerozumná přěsáhla a k Bohu duší podobná jsi stvořena, tak že jakož Bóh, jeden duch, jest tři osoby, to věz Otec, Syn, svatý Duch, tak duše tvá jest jeden duch a tři tyto věci: pamět, rozum a vóle. A jakož Otec nenie Syn ani Duch svatý, též rozum nenie pamět ani vóle. A tak, jakož Syn ani Duch svatý nic nevolí, než což Otec volí, též tvá pamět
