Hus, Jan: [Dcerka nebo O poznání cesty pravé k spasení]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. IV C 18, 213r–227v. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[226r]číslo strany rukopisu

biedy znikli a radujíce sě zpievají: Svatý, svatý, svatý pán Bóh zástupóv! Svatý pán Bóh Otec, jenž jest nás od světa, od těla, od ďábla mocně vysvobodil. Svatý pán Bóh Syn, jenž jest múdřě od hřiechóv vyčistil a od muk vysvobodil. Svatý pán Bóh Duch svatý, jenž jest nás tak dobrotivě od věčných muk zachoval. Protož plná jest všecka země slávy jeho, že tak slavně nás v své věčné radosti ustanovil. Ó by té radosti, již mají světí v nebeském království, člověk zde okusil, jistě ve všech věcech tohoto světa utěšenie by sobě marného nepoložil. Protož die sv. Řehoř: Když srdce jednú v nebeských věcech by sě ustavilo, ihned by spatřilo, kterak sú zavržené věci, jenž sú sě prvé veliké zdály. Ó, poňavadž milujeme zdejší přiebytek a tento život smrtedlný, v němž s tak velikú prací živi sme, jemuž jedúce, pijíce, spiece jedva tělu dosti učiníme a ještě vždy biedy viece máme než utěšenie, i kterak nemáme srdečně milovati blahoslavenstvie, v němž jest plné bez nedostatka nasycenie i rozumu i žádosti i vóle i všech čichóv pět tělestných? Neb v tom záleží život věčný. Zde bojíme sě umřieti a žádáme dlúho živi býti. Protož pán Ježíš sliboval vždy dáti život věčný, jako by řekl: Bojíte sě umřieti a chcete mieti život. Aj, dám vám život, jehož žádáte, a dám vám věčný, aby sě umřieti nebáli.

Aj, to slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své a některak poznaj a važ blahoslavenstvie věčné. Málo sem pověděl o něm; neb málo umiem. Neb ani jest ho mé oko vidělo, ani ucho slyšalo, ani na mé srdce plně vstúpilo to, což jest pán Bóh připravil milovníkóm svým.

Kapitula desátá

Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své, žeť sem řekl: desáté, aby pána Boha nade všechny jiné věci milovala. Neb když to naplníš, tehdy všecky dřéve psané řeči lehce zdržíš. A slyš a přichyl ucho své, že Boha milovati jest dobřě dobré Bohu chtieti. A ten dobřě dobré Bohu chce, ktož, nejsa v hřieše smrtedlném, chce vše, což Bóh chce, a tak sjednává sě s ním u vóli. A že Bóh volí vše dobré, protož, ktož Boha miluje, ten volí, a tak i miluje vše dobré. A čím co jest lepšie, tiem viece má to milovati. A že Bóh jest najlepšie dobré, protož Boha má člověk

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 10 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).