[217v]číslo strany rukopisuProtož, strachuje sě již svého přěmoženie, byl jest ženu Pilátovu navedl, aby Pilát s Kristem neměl nic činiti; neb řekla jest, jakož die čtenie: Nic nebuď tobě do tohoto spravedlivého; nebť sem mnoho trpěla skrze viděnie.

Dále věz, jakož sem řekl, že ďábel, najviece stoje o to, aby člověk konečně hřiechóv sě nekál, má své dóvody. Prvý tento, že namietá člověku řka, že Bóh ho předvěděl k zatracení, a což Bóh jest přědvěděl, aby sě stalo, to musí sě státi. Což tehdy platno jest, aby hledal spasenie? Druhý dóvod ďáblóv jest z těžkosti hřiecha, jehož sě člověk dopustil, a dovodí takto: Poňavadž Bóh nemóž své spravedlivosti opustiti a Božie spravedlivost chce tomu, aby ty pro mnoho menší hřiech byl zatracen, nežs jej učinil, protož musíš ty zatracen býti. Neb poňavadž já pro malé pomyšlenie, jsa anjelem, spadl sem s nebe a jsem zatracen, a dietky nekřstěné, nikdy nehřěšivše, jsú pro hřiech otcóv zatraceny, a Kain a Saul vedlé písma sú zatraceni, jenž sú méně hřěšili než ty, kterak ty chceš spasen býti? Třetí[h]Třetí] Tṙietí dóvod ďáblóv, že die člověku: Ty což učiníš, to vše zle činíš; neb jsi v hřieše smrtedlném. Ty mníš, by sě ho kál, ale nekaješ sě; nebs právě sě ho nezpoviedal, anis ho právě želel. Čtvrtý dóvod, že die člověku: Jsi mlád, požívaj světa, ještě máš dosti času ku pokání; pakli budeš nemocen, ale v nemoci budeš želeti. Pátý dóvod, že die: Oč máš péči? Však Bóh, za tě trpěv, dosti jest učinil a jsi Boží Syn vyvolený k spasení; jistě budeš spasen, buď živ zde, jakož chceš, u veselí, v libosti tělestné a v rozkoši. Šestý dóvod, že die člověku: Á, kterak jest vám Bóh těžký[i]těžký] tieżko zákon ustavil! I kto jej móž naplniti, an zapověděl každé utěšeníčko a velí kříž po sobě nésti a velí, aby člověk sám sebe nenáviděl? I chceš ty sě o to pokusiti, a jsa člověk křehký? A má ďábel chytrý mnoho jiných lstí, ale těchto zvláště požívá, chtě člověka uvésti k nekání konečnému; a některého člověka několiko těmi dóvody a některého jedniem klátí a onoho jiným a druhého jiným.

Aby člověk uměl ďáblu k jeho dóvodóm odpověděti, musí znamenati: prvé, aby svého života přirozenie znamenal; neb člověka nezpósobilého v přirození brzy ďábel zklamá, jako tesklivého, hněvivého a bláznivého[4]mladší rukou „l“ škrtnuto. Protož, že omladné ženy v své bolesti