[220r]číslo strany rukopisužádost bohatstvie, příchylnost tělestná k přátelóm, milovánie cti světské a rozkoš tělestná. Aj, tiem lpem duše jest v svém peří lpena, že nemóž vysoko létati. Peřie duše jest myšlenie o radosti nebeské, o Božiem milosrdenství, o věčném zatracení. Kterýmžto peřím jednak by sě vznesla v nebesa, jednak sě spustila do pekla; onde by spatřila veliké utěšenie, a tuto velikú biedu. A tak by právě po velikém orlu letěla, po Kristovi, jenž, sstúpiv[p]sstúpiv] ſtupiw do pekla, vzletěl jest na nebesa, jehož křídle jsta spravedlnost a milosrdenstvie. Pak střely ďáblovy jsú hněv, závist, pýcha, smilstvie; a slovú, jakož die sv. Pavel, šípové ohniví, jež móž uhasiti, ktož má štít viery, to jest věří[6]původně „nevěří“, záporka je přeškrtaná li, že Otec i Syn i Duch svatý jsú tři osoby i jeden Bóh, a věří li, že božstvie, duše a tělo, jsú jeden Kristus, pravý Bóh a pravý člověk. Neb die svatý Jan v své epištole, že ta viera přemáhá svět, to jest všicku zlost v světě, jenž jest všudy své šípy rozpustila, tak že všudy člověku boj jest, všudy pokušenie, všudy hnutie, tak že kam sě obrátím, nikdež bezpečnosti nemám; neb i těch věcí, jenž mě těšie, i těch, jenž mě mútie, lekám sě; neb i lačnost, i sytost, i spánie, i bděnie, práce i odpočinutie bojují proti mně, i hněv, i veselé, vše mě móž raniti. A tak zčestie s jedné strany a nezčestie s druhé strany móž mě raniti. Zčestie svú sladkostí mě klamá, že pokládám bezpečenstvie sobě, a nezčestie mě svú hořkostí straší a vede mě v netrpělivost. A co ďábelských myšlení!

Aj, takť ti třie nepřietelé proti mně bojují, jednak zjevně, jednak skrytě, ale vždy zlostně. A ďábel najviece doufá pomoci od těla; neb tělo s ďáblem proti mně sú sě spikli. Protož tělo vždy sě protiví mému duchu, vždy repce proti němu a nechce[q]nechce] nehce ho poslúchati; neb jest sobě jiný zákon i obyčej položilo nežli duch. Protož těžký jest boj, tak že statečný bojovník, svatý Pavel křičí řka: Vidím jiný zákon v údech mých, jenž sě protiví zákonu mysli mé a jenž mě jímá v zákoně hřiecha, kterýž jest v údiech mých. Nezčastný já člověk, kto mě vysvobodí z těla smrti této? Aj, tak sobě stýskal jest svatý Pavel, trpě od těla pokušenie. A řek: Kto mě vysvobodí?, ihned dále