a[p7v]číslo strany rukopisuspoň k náležité povinnosti a poslušnosti přivozovali, poněvadž samý jejich, jakkoli vysoce důvtipný, rozum k tomu jich přivesti nemohl. Ale kdyby byl Mojžíš nětco toho na oklamání lidu obmejšlel aneb před se vzíti chtěl, byl by se jistotně velmi nerozšafně a nestydatě u veliké nebezpečenství života vydal. Neb se o tom dobře ví, že ten národ židovský byl náramně tvrdošijný, urputný a nepoddaný, kterýž ani tak věřiti Mojžíšovi a rozkazuo jeho poslouchati nechtěl, ačkoliv i hlas Boží ušima svýma slyšel, i na to, když Mojžíš do oblaku tmavého k rozmlouvání s Bohem vstoupil, svýma očima se díval. Nebyloť jest tedy Mojžíšovi možné toho lidu k tomu přivesti, aby zákon skrze něho vyhlášený za zákon Boží přijal, kdyby mu nětco pod obmyslem, čehož sám od Boha nevzal a čehož by tak ve[p8r]číslo strany rukopisuliký zástup neslyšel a na to se nedíval, k věření a zachovávaní vydával aneb chytrostí lidskou vymyšlená práva za zákon Boží s nebe přinesený vyhlašoval. A protož Mojžíšovi sama ta věc mnoho vážnosti, hodnosti a víry přidává, že se na tolika tisíc lidu oči a uši pro svědomí a stvrzení svých řečí bezpečně odvolati a tu sebe před všelijakým podezřením očistiti mohl. Nebo kdyby on byl nětco nejmenšího k těm věcem a řečem, kteréž Židé viděli a slyšeli, přidal, pojednou by to všecko smyšlení očitými a ušatými svědky poraženo a v nic obráceno bylo. Nad to výše sám Mojžíš usty svými po vyhlášení zákona věčnou smrtí hrozí každému tomu, kdož by nětco k němu přidal aneb od něho odjal aneb co v něm proměnil; všecken lid, aby jej zachovávali, přísahou zavázal; ten potom do archy ú[p8v]číslo strany rukopisumluvy, kteréž všecko množství lidu s pilností ostříhalo, schován, avšak hodnověrný jeho výpis každému pokolení vydán a každou sobotu vuobec čítán byl. Toho že se tak vskutku stalo, netoliko z kněh Mojžíšových, ale i z účinkův potomního věku a nepochybných znamení, kteráž se posavad u Židů nacházejí, jistotu míti můžeme. I byla-li tedy která kniha na světě, ješto by před sfalšováním bezpečná a před podezřením o podvržení jistá býti mohla, toť jest tato, v níž Mojžíš zákon Boží napsal; poněvadž ji na sta tisíců lidu ostříhalo, a aby se výpisové s originalem srovnávali, o to netoliko písaři, ale i jeden každý z Židů bedlivě pečovali. An i to podezření žádného místa tuto nemá, jako by Mojžíš historí svou o stvoření světa a vydání zákona tak sepsal, aby sobě a svému rodu zname[p1’r]číslo strany rukopisunité