dobrý[p4’v]číslo strany rukopisumi býti, nežli marnou chloubou slouti hleděli a chtěli.

Tuto pak nevelikou knížku, při kteréžto v jazyk náš český vyložení práci jsem vedl, vám a jménu vašemu, urozený a mně zvláště milý pane a příteli, připsati a oddati jsem umínil, netoliko pro dokázaní vděčné své k vám náklonnosti a uctivosti za tu lásku, kterouž k sobě od vás za mnohá léta náchylnou a ochotnou býti poznávám, ale i za tou příčinou, že jste vy mně prvním původem toho byli a mne za to žádali, abych ji pro obecné dobré národu našeho, pro vzdělání v něm pravé pobožnosti a nejvíce pro rozhojnění cti a slávy Boží z německého jazyku v český přeložil a potom i vytlačil. A pro lepší toho fedruňk i německého exempláře jste mi propůjčili, i na vytlačení její založení do jisté sumy peněz učiniti se pod[p5’r]číslo strany rukopisuvolili, a to také skutkem vykonali. Čehož mi se tuto jako vděčnému mlčením pominouti nevidělo, aby i váše upřímá péče o dobré obecné dobrým lidem známá byla, i jiní příkladem vaším k témuž se ponukli a to obmejšleli, kterak by vlasti své milé k dobrému a spasitedlnému jedenkaždý podlé možnosti své prospívati mohli. Všemohoucí Pán Bůh rač to dáti z milosti své, aby jak péče váše, tak i práce má, veliký úžitek v církvi jeho při navedení pobožného života a rozmnožení svatých ctností v lidu českém přinesti mohla.

Dán v Praze 11. dne měsíce ledna léta poslední trpělivosti Boží 1587.

M. Daniel Adam z Veleslavína