[p6r]číslo strany rukopisuse o pravém spuosobu vedení života aneb o povinnosti, jak k Bohu, tak k lidem, vyučiti, o budoucím životu nětco jistého zvěděti a k němu cestu najíti mohli. Konečný cíl náš jest věčné spasení, to jest, abychom s Bohem a u Boha nesmrtedlným životem věčně živi byli. Zdaliž nám co o tom poví Aristotelescizojazyčný text, kterýž v pochybnosti zůstavil, jsou-li duše lidské nesmrtedlné, čili nejsou? Kterýž konec i blahoslavenství náše zavěsil na jakéms marném spytování, snad o své Logice aneb Physicecizojazyčný text? Zdali Platocizojazyčný text, kterýž dobrovolně obecného bludu o Bohu následuje a v modlářském moři s jinými tone? Zdali Senecacizojazyčný text, jakkoli vtipu vysokého a bystrého, kterýž učí, že muži moudrému bláznovství, nestřídmost, rozpustilost a jiný každý hřích dobře sluší, když toliko svou věc při tom dobře zřídí a spraví, to jest, by se to pak [p6v]číslo strany rukopisudálo s ublížením svědomí a potupou Boží? Ale knihy Mojžíšovy, kteréž on z vnuknutí ducha Božího psal a v nichž se Decaloguscizojazyčný text i jeho výklad zavírá, netoliko nás od tohoto světa odvozují a z bahna věcí marných vytrhují, ale jako za ruce nás vedou, nám svítí a cestu k věčnému životu, jenž jest opravdové blahoslavenství, ukazují.

Dále, nechť nám někdo oznámí, mezi kolika národy v tak mnohých královstvích a slavných obcech, kteréž světu práva ukládaly a v nichž moudrost a umění v znamenité vážnosti a poctivosti bylo, o kterých se čte, že by měli zákon aneb právo o pravé poctě živého Boha a věřili, že to v jistém času a místě vydáno jest od samého věčného Boha, kterýž nebe, zemi i člověka stvořil? Jistě, krom samého národu židovského, a v tom Mojžíše, nečteme o žádném [p7r]číslo strany rukopisujiném. Chlubívali se někteří pohanští správcové, že práva ta, kteráž svým poddaným vydávali, od Boha vzali; jako i onen král římský Numa Pompiliuscizojazyčný text tim se honosil, že by s nějakou bohyní, kteréž Aegeriacizojazyčný text říkali (jakž napsal Plutarchuscizojazyčný text), nočního času shledání svá míval, s ní rady držíval a od ní práva a ustanovení k správě lidu římského užitečná přijímal. Ale o samém sobě toho jistiti a zjevně vůbec psáti, že by s Bohem věčným a nebeským, an na to množství tisíc lidu patřilo, promlouval, jako Mojžíš, žádný nesměl. Anobrž (o čemž nejučenější z pohanů Varrocizojazyčný text napsal a v tom mu i křesťanští učitelé Lactantiuscizojazyčný text a Augustinuscizojazyčný text nasvědčují) za tou příčinou vymejšleli Boha puovodem býti svých práv a nařízení, aby tou poctivou lží měšťany své jako na uzdě zdržovali a náboženstvím a[p7v]číslo strany rukopisuspoň