dob[p3’r]číslo strany rukopisurému užívati uměli; totiž předně v nich jako v jasném zrcadle mrzkost hříchů svých a šerednost porušeného přirození poznávali, z čehož by v nás srdečné litování a skroušená žalost pocházela. Druhé, abychom plnění Božích přikázaní ne v sobě, ale v samém Kristu Pánu hledali, a známou majíce svou velikou nedostatečnost, nejdokonalejší jeho dostiučinění a poslušnost k Bohu pravou věrou sobě přivlastňovali a tudy osvobození od zlořečenství a odsouzení, kteréž na přestupníky a neplnitele zákona vypovědíno jest, docházeli. Naposledy, abychom se Pánu Bohu za smíření a srovnání všech mocí a skutkův naších s volí jeho, za obnovení písma zákona v srdcích naších skrze Ducha svatého, aby z něho na věky vymazáno nebylo, tim horlivěji a snažněji modlili a tak o spasení své s hrůzou a strachem pra[p3’v]číslo strany rukopisucovali. To kdož činí a zákona tohoto tak užívá, tomu Decaloguscizojazyčný text bude duchem, knihou Páně, smluvou Páně, svědectvím Páně občerstvujícím a obživujícím duši a dávajícím moudrost neumělým, pěstounem a vůdcím k životu věčnému. Nebo jakž člověka přivede k tomu, aby samého sebe poznal a své hříchy, hned ho také nabízeti a ponoukati bude, aby se ptal po lékařství a hledal nejvýbornějšího lékaře Pána Jezu Krista, a budeť mu lehkým a libým břemenem. Jinák zákon nebude z víry, ale bude litera zabíjející, hněv působící, zápis smrti, moc hřícha, služebnost k smrti, totiž nesmrtedlné, převelmi těžké a nesnesitedlné břemeno. A vpravdě nemůže člověk v tomto světě většího umění a větší moudrosti nabyti jako uměti odvolání bráti od Mojžíše k Kristu, od hory Sinaj k hoře Sion, od hně[p4’r]číslo strany rukopisuvu Božího k milosti, od neduhu k lékařství, od smrti nesmrtedlné k životu blahoslavenému, zvláště když se takové umění pronáší umrtvováním těla a skutečným obnovováním ducha. Nebo Pán Bůh nemiluje služebníkův nedbalých a zahálčivých; Kristus také ne proto za nás umřel, aniž nás proto od všeliké nepravosti vykoupil, abychom my tim svolněji skutkům těla povolovali a hříchy páchali, ale proto nás sobě samému očistil a za lid zvláštní zvolil, abychom byli (jakž sv. Pavel napsal k Titovi) horliví následovníci dobrých skutků a vždycky živi byli střídmě, pobožně a spravedlivě. K čemuž, jakž já se naději, pobožní lidé i z příležící knížky nemalou pomoc a posilu vezmou, toliko když při čítání a rozjímání jejím na to mysliti a o to se skutečně snažovati budou, aby raději vpravdě dobrý[p4’v]číslo strany rukopisumi