krve nakažený. A obzvláště když jej po krku nebo hřbetě makáš, žeť se z rukou čerstvě (jakož předpovědíno) nevydírá, ale shejbá a sklání.

Opět jiné znamení zdraví i nezdraví ovčího, když ji ujmeš za slabinu a stiskneš ji rukou dobře, jestližeť se po tom stlačení nepohne, jest proba dobrého zdraví. Pakliť se po tom stisknutí pohne a jako by na stranu poušine, jestiť znamení vnitřní neduoživosti a nějakého nakažení.

Ještě jiná proba při témž pokolení ovčím neomylná, když ony kolivěk jdou z ovčínu a zvláště již ven ze dvora, hledíc vzhuoru vesele a sobě svobodně, nic méně plésajíc a vzhuoru poskakujíc a hlavami se štosujíc, nepochybúj o tom, žeť jsou vnitř i zevnitř na svém zdraví spůsobilé. Pakliť kráčejí ze dvora znenáhla a obtížně, jakoby ne na svých nohách, k tomu ne veselé, ale zasmušilé, jako by nětco toužily, s svisutými hlavami dolejí, jest znamení nedobré, nebo kouzlení, aneb čarování, anebo nějakého vnitřního porušení na zdraví jejich. A někdy pak to obédvé spolu v jeden čas ze zlých učinkuov lidských a modlářských ovčímu pokolení se přihází, o čemž by tuto bylo drahně mluviti, ale pro tejnost zanechám.