času sobě k tomu připravené jakž zvící nebo prostranství jest ovčinčí na puoldruhého lokte, by pak na dva vzdýlí přinajméň, ať by se ovce i s jehnětem mezi plotci mohla obraceti. A hleď jich senem dobrým za žebřinky pilnu býti a někdy i hrstkou vovsa (ač máš-li dostatky jeho), ať by ovce po porodu se sílily, dojiva pro mladé hojnějí měly a jehňátka tím spěšnějí, zdravějí i mocnějí odrostaly, přidávati.

Pakli by které jehně ven z žebřínkuov se dobylo a do ovčínu vylezlo anebo je hospodyně, též i šafářka, z rozkazu paní své (jakož se jest mnohdykrát to stávalo) z příčiny, když jest jehně bělostné nebo jako havránek černé a hladké, že by je do světnice nebo do ratejny vzali a s ním se buď sama paní, neb děti, pichlaly a je všelikderak zmačkaly, anebo se o jinou ovci durmajíc o ni otíralo, tehdy mátě jeho k tomu žádnému se pojednou zase nepřizná a jemu k sobě nedá, ale je bude od sebe preč honiti i hlavou na stranu strkati. A tolikéž mu i jiná ovce udělá, že se k němu nepřizná, kdež by tou měrou jehňata musily zemdleti, chrnuti, naposledy i zemříti.

I takovému každému tímto spuosobem máš záhé, nežli by hladem zemřelo, pomáhati. Totiž vezma jehně, hlavu mu nejprvé, potom hřbet i bočky, obzvláštně pak po levé straně, o máteř nebo ovci jeho ošoustati a otříti. A hned se k němu mátě jeho zase přizná a bude je jako kdy prvé znovu milovati i krmiti. Však toho musíš obzvláštně pilen bejti pro jiné ovce, kteréž se po nich tepruv bahní. Když se ovce k němu již dobře přizná a je zamiluje i také krmiti bude, aby ji nemeškaje i s jehnětem spolu jinam na stranu, ven z toho krmníku obzvláštně vysadil, tak, aby jiné ovce obahněné poslíz s spolu s jehňaty svými do jejich krmíčkuov pro předřečenou příčinu mohly přicházeti.

A když již jehňata větší odrostou, že je dojivem již ostavíš a na stranu pryč odsadíš pro opravování sejra kravského, tehdy dávají jim drobnější seno listnaté za jich žebřiny, musíš jim také každého dne šrotuov votrubných z pšenice i také po troše ovsa přidávati, ač chceš-li, ať by se lépe sílily a dříve mocnily i spěšněji odrostaly. I budeš je moci (jakž prvé povědíno) každého dne na pastviny i do zahrad, na luky jalové nebo palouky i jiná místa suchá a jim pohodlná samy obzvláštně proháněti, tak, ať by se hned pásti z jara za mladi učily a, na pasení jsouce, tím ochotnějí odrostaly. Amen.

Konec první kníhy.