jejich, čehož ne každej ovčák ví ani zná. A mnohý na to znamení ani mysliti umí, tolikéž nový hospodář i nezvyklý šafář. Pakliť jsou též žilky v koutcích bílé, bledé nebo zsinalé, věř tomu pravdomluvně, žeť jest již v životech jejich jakýž takýž začátek nakažení.

Druhé, jestliže má ovce dásně jakoby zpružené a jazyk zsinalý, počernalý, jakoby volověnné barvy, šlemovatý, a hlavou svou, když ji ohleduješ, že nevrtí, než krotce ji drží, jako by spala, a když jí z rukou pustíš, že od tebe během za jinými k stádu neprchne nebo skočkem sobě neposkočí, ale poznenáhlu, hlavu svou svěse, nohou přes nohu, jako by ze sna kráčí a krotce vandruje, dorozumívej tomu hodnověrně a neomylně, že jsou již vnitř jakéhož takéhož i případného pokažení.

Na životě pak jejím zevnitř potom poznáš, když ji na hlavě, na hřbetě a zvláště za šíjí na krku za kuoži ujmeš nebo chytíš, jestližeť jest obtoužní kuože, tak, že jí sotvá potáhnouti moužeš, anať se z rukou čerstvě vydírá, jestliť znamení dobrého zdraví jejich. Pakliť jest kuože na hřbetě blíž k plecoma nebo za šijí oslabená, jako by odevstala a odtahuje se co libý drchotiny, anebo že má na krku i na hřbetě nějaké neštovice, buďto pod kuoží, nebo svrchu na kuoži, nápodobně jakoby nějaké pecičky, tehdy smejšlej o tom neomylně, že ten dobytek jest nějakým vnitřním, anobrž i zevnitřním neduhem z porušené krve