[162r]číslo strany rukopisujest. A po třech dnech přijel jest do své vlastní země.
Tu hned nemeškaje náramně jest veliký lid vojenský sebral, jako na třidceti tisícuov lidu branného. I stalo se jest, že třetí den pohan, otec její, se třinácti tisíci honieše svatého Ozvalda. A svatý Ozvald čekáše ho s třidcíti tisíci k boji. A tak potkavše se vojska, byl boj velmi veliký a ukrutný. Pohanóm se v tom boji dobře nevedlo, neb ho svatý Ozvald přemáháše tak, že mnozí biechu zmordováni, druzí se ztopili a třetí se dávali i s králem pohanským u vězenie svatému Ozvaldu. Tehdy milý svatý Ozvald okujíc pohana káže do temného žaláře hned vsaditi. A ten žalář bieše bliz u cesty, tu, kdež mimo něj množstvie lidu chodieše.
I stalo se jedné noci, že přišel k němu[ww]němu] ňemu anjel boží a die jemu: Muži pohanský, ještě li s živ, i kterak dlúho chceš v své bludné vieře trvati. Snažně sobě to rozvaž, co ti za odplatu berú, kteří zde na tomto světě Bohu všemohúciemu slúží a jeho přikázaní naplňují. Zajisté takoví obdrží život věčný a královstvie nebeské. A takoví jako ty, ješto modlám, diáblóm bludným, se klanie, jich vuoli činí, ti všickni věčný pekelný plamen zasluhují a v něm věky věkoma hořeti mají. Vece pohan: Milý pane, co bych své tovařiše rád uhlédal, kteří zbiti a ztopeni sú. I die jemu anjel: Patř a viz! Pohan hledě doluov vedlé sebe, uzři peklo pod sebú hořieci. A uzři jako vlčici stojéci a množstvie diábluov okolo nie, ana své veliké hrdlo otevřela a čertie jie v hrdlo síru s smolú smíšenú hořiecí[wx]hořiecí] horzyczye v jejie usta ústavně[wy]ústavně] vſtawňe lejí, křiky hrozné dávají a volají ach, ach, auve. Vedlé nie stáše stolice královská, plamennými koberci přikrytá, i vece pohan: Milý pane, prosím, zjev mi, co se tato stolice s túto vlčicí miení. Odpovědě anjel i die mu: Vlčice, kterú s viděl, to jest tvá žena a stolice, kterú s vedlé nie viděl, ta tobě jest připravena. A okolo té stolice uzříš[wz]uzříš] vzrzieſs, když na nie sedeš, všecky tovařiše své, kteříž ztopeni a zmordováni sú. I káže mu anjel nahoru vzhlédnúti, uzřel pohan v nebeském království i uhlédal tři stolice náramně bohatě připravené, od zlata, střiebra a drahého kamenie i od perel ozdobené a stkvúcie jako slunce. Poče opět anjela prositi a řka: Pověz mi, milý pane, komu sú tak krásné stolice připravené? Vece anjel: Jedna stolice má býti Ozvaldovi, druhá dceři tvé a třetie tobě, ač budeš li mé rady chtieti poslechnúti a dáš li se křtíti a vieru křesťanskú budeš li chtieti přijieti a jednomu pravému Bohu všemohúciemu se modliti. Pohan s velikú radostí poče volati a křičeti: Pane, to já vše chci rád učiniti a slovuom tvým uposlechnúti.
Nazajtřie ráno, když již den bieše, panna Forpanje jda do kostela i uda se jí mimo ten žalář jíti. Božím spuosobem žalář se jasně zasvieti a panna svého otce poznavše. Nic
