Pak ten šlechetný kněz snide,
jeho syn Bedřich na stolec vznide.
Ten počě na hanbu Čechóm mluviti
a Němcóv sě jě v zemi ploditi.
Toho Čechy z země vypudichu
a Kunráta knězem učinichu.
Tiem své škody zle polepšichu,
neb za býl kopřivu proměnichu.
Neb ten počě bratra následovati
a Němcě mocně v zemi zváti.
Polené, když to znamenachu,
že Čechy svého knězě netbachu,
na zemi udeřichu
a škodu velikú učinichu.
Čechy na ně s svým knězem míle jidechu
a bojem jě udatně podjidechu.
A když jě pobichu,
knězě z země vypudichu
řkúc: „Tobě smrdí česká dušě,
náhle do Němec, němečská[db]němečská] nyemczſka kušě!“
Na mezi jej vyprovodichu
a pak jej na mezi zabichu,
neb řiekal: „Smrdí mi česká dušě
právě jako umrlá kušě.“
Tehdy biskup Minhart snide,
na biskupí stolec Daniel vznide.
Tehdy jeden kniežěcieho pokolenie v Němcích bieše,
ten sobě jmě Stanimír jmieše.
Ten počě mluviti,
že, by jměl moc, chtěl by z Čech všě Němcě vypuditi.
větší menšie namluvichu,
tak Stanimíra knězem učinichu.
Ten počě Němcóm do Čech nedati
a káza všěm nosy řězati.
Ale když sě ve všě tvrzě uváza,
milost, již k Němcóm jmieše, pokáza.
Jě sě Čechóm dolóv hlav puditi
a Němce v zemi ploditi.
[II-221]číslo strany ediceDvór vešken němečský jmieše,
Čechóv přěd sě nepustieše.
Na Prazě hrabí němečského[16]ve slově „němečského“ přepisováno posadi
a všě tvrzě Němci osadi.
I jě sě kněz Stanimír mluviti
řka: „Bez vašie dieky již sde Němci musie býti.“
Zeměné na Křivoklát sě tajně snidechu
a tu v tajnú radu vnidechu.
Po Bedřicha poslachu
a tu jemu radu dachu,
aby s Křivokláta jiezdy činil
a Stanimíra z svého kněžstva vinil
řka: „Já nechci býti bez kněžstva svého,
pro své chci dobývati života tvého.
A však by mi chtěl střiebro dáti,
nechtěl bych tebe viec upomínati.“
Tomu Stanimír počě rád býti
i káza sě všěm Němcóm sníti,
aby při něm na rocě byli
a jemu věrně radili,
kako by Čechy oklamali
a sami při zemi ostali.
Když sě jeho všichni Němci snidechu
na Bojišče s knězem k roku pojidechu.
Stanimír, jda na rok, Němcóm mluvieše
a jě tejto lsti učieše:
„Když řku: Proměňte sě, proměňte sě!,
tehdy brzo v oděnie oblecte sě.
Nechce li po našiej vóli býti,
vy nemeškajte Bedřicha zabiti.“
Čechy Stanimírovu lest vzvěděchu,
oděnie pod sukně na rok vzěchu.
Bedřich jě sě na Stanimíra žalovati,
že sě směl v jeho kněžstvo uvázati.
Inhed sě Stanimír jě hněvati
i jě sě německy mluviti:
„Proměňte sě, proměňte sě
a v hromadě držte sě!“
Když sě chtiechu Němci v oděnie obláčiti,
Čechy sě jich jechu bíti
řkúc: „Tuto sě i proměnímy,
červené vám sukně vykrojímy.“
[II-222]číslo strany ediceTu Stanimíra s jeho Němci zbichu,
zemi ot Němcóv učistichu.
Kteří na tvrziech ostali biechu,
vzvěděvše ot svých, všichni sběžechu.
Tak Bedřich kněžstvo obdržě
a s svým ja[21v]číslo strany rukopisuzykem
