Nejprvé oznamuji znamení této nemoci, předkem napadá člověka s[q]s] z zimotřesením nebo zuby klektáním a jest toho tato příčina, když tělo plné zlých a zbytečních vlhkostí jest, kderéžto mimo jiné hnijí a s té hnilosti se zapálí a naposled údom škodí, a sejdou se v hromadu přirozené moci, kderéž tělo spravují a zdržují s přirozenou horkostí, a krví tlačí nebo tisknou se do vnitřních ouduov, kdežto ty zlé materie a vlhkosti jsou k vyhnání jich, a tak zevnitřní dílové opuštěni bývají, z čehož pochází zima nebo studenost, avšak té zimy někdeří nemají a nečijí, než toliko horkost, a to pochází z toho, když svrchu menované moci ne s takovou mocí a množstvím[r]množstvím] množſtwiem spátkem běží. A kdy dosáhnou nepřítele, vycházejí s velikou horkostí a ženou jeho, jakž najvejš možné jest, ven, bez čehož nemůž býti, než musí ho nejprvé uvésti v hrubodušnost a potom v pot [C1r]číslo strany rukopisuobrátí. Kderýžto pot nic jiného není než dobrá a přirozená purgací té zlé vlhkosti, kderáž (jestliže by v těle zuostala) srdce udušuje a živé duchy (jako nahoře povědíno) zabíjí. Protož každý, kdož by touto nemocí postižen byl, aby se hned do lože položil, také i v šatech, jestliže by ty na sobě měl, a aby tomu potu hověl, všelijak kromě tváři dobře a teple se přikryti, avšak ne příliš horce, aby přirozená horkost a moc (kderéž tato purgací puosobí, jsúc s tím potem vytažená) nezahynula, protož se také peřinami nebo duchnami praporovými a kožichy přikrývati zapovídá, což se také tak supersticiosecizojazyčný text nebo povětrně držeti musí, nebo kdyby jiných přikryvadl nebylo, museli by takové přijíti. Jediné v tom musí pak pilnost býti, aby nemocný dobře zahrazen byl, aby naň žádný studený vítr nešel a aby pot [C1v]číslo strany rukopisuzpátkem hnán nebyl. A jestliže by chtěl pot setříti, jakož to dobře jest, ale aby se to s rozumem teplým, tenkým nebo měkým lněným šatem třelo bez hejbání osoby a zdvihání toho, jímž přikryt jest, nebo z toho snadně se zimotřesení zdvihne a potní dírky se zavrou.

Znamenaj, že toto velmi prudká a vostrá nemoc jest, kderáž svou krisu (jako my říkáme), to jest svůj ortel, v prvním ustrčením[3]nejisté čtení s[s]s] z sebou přináší a ve 24 hodinách s tím potem vykonává, protože její materia hoří, jakož ji Hipokrates ménuje, i nemá se přirození žádnou jinou purgací zastavovati nebo hydrovati.

Protož mi se nezdá raditi, aby se nemocnému brzo jísti dalo, nebo když by pokrm do žaludku vzat byl, musila by se tam přirozená moc (ku pomoci těch pokrmuov zvařiti) rozděliti a na druhé straně pod[C2r]číslo strany rukopisumaněna