[B4r]číslo strany rukopisuA věz, že Boha milovati jest Bohu dobré dobře chtíti. A tehdy dobré Bohu člověk dobře chce, když, plně jeho přikázaní, radostivě to volí, že Bůh jest větší, všemohúcí, dobrota nesmírná a že Buoh jest jediný v bytu a trój v osobách a že Otec jest mocný, Syn moudrý a Duch svatý dobrovolný. A že ty tři osoby jsú jedné moci, jedné moudrosti a jedné dobroty. Potom že Buoh jest stvořitel světa, že spasitel dobrých, že Syn boží se vtělil, aby od hříchuo lid vykoupil. Potom že vuoli, aby sám i jiní jeho vuoli plnili; neb to jest také Boha milovati, vuoli Boží plniti a jeho vuoli před svú vůlí vznésti. Protož zjeveno jest, že nižádný nemiluje Boha dobře, kdož jeho vuole v přikázaní neplní; neb tak svú vuoli vznáší před vuolí Boží zlým skutkem, ač ne usty, řka. Ne tvá vuole, ale moje má býti. Protož dí svatý Jan v své kanonice. Dí li kdo, miluji Boha, a přikázaní jeho neostříhá, totiž nedrží, lhářť jest a pravdy v něm není. Protož znamení lásky v člověku jest, když raději by umřel, než přikázaní Boží proti jeho vuoli přestoupil.

Pak bližního milovati jest dobré dobře bližnímu chtíti. Protož ten dobře bližnímu tehdy chce, a tak jeho miluje právě, když jemu žádá blahoslavěnství, jsa sám bez hříchu smrtedlného, když jemu žádá dobrého jako sobě a nechce jemu řádem zlého, kteréhož sobě nechce. A dím řádem, neb ač soudce neb popravce sobě smrti nechce – neb není vinen –, však chce řádem smrti zlému; tím jeho miluje, neb chce, aby více nehřešil, ale aby se kál a pokání za hříchy trpěl. A to jest dobré; neb by to nebylo dobré, tehdy by nekázal zlých hubiti. A tak každý by hřešil, kdož by zlého na smrt odsoudil. Protož řečeno jest, aby což řádem sobě chceš neb nechceš, aby téhož řádem přál neb nepřál svému bližnímu.

Řečeno jest, že láska jest milování Boha nade v[B4v]číslo strany rukopisušecky