nižá[A2v]číslo strany rukopisudného praménka přetrhnouti. Ale poněvádž mezi lidmi někteří se nalézají, ješto víry o tom nemají, by tato knížka měla býti předpověděného mistra. I aby ji každý jeho býti věřil a ji zamiloval i s pilností četl, a jí se zpravuje, přišel do života věčného. Já ji jeho býti dokazuji vlastní jeho řečí, kterouž v knihách svých u výkladu na víru křesťanskou a na přikázaní Boží v kapitole XXIIII nad literou C pověděl, takto řka. Nechci mnoho psáti o životu věčném, neb jsem psal v knihách, které slovou Provázek, na konci píše vo blahoslavenství. I poněvádž, pane milý, příteli muoj zvláště milý, uznav z rozmlouvaní mnohého i z skutkuo křesťanských, vás míti tu svatú víru Boží, kterouž mistr Jan Hus měl, jehož tuto knížku dav vytisknouti, vám sem oddal z příčiny té, aby netoliko obyvatelé těchto slavných měst pražských, ale i jiní věrní, kteříž znají, že bez všelijakého proměňování v víře svaté trváte. Jako onen svaté paměti ušlechtilý a utěšenými šedinami ozdobený Eleazar, jehožto památka s slávou trvá, čtouce ji v svaté Boží víře, netoliko aby nynější, ale i potomní se tvrdili a slávu, čest Boží rozšiřovali, hříchuo se varovali. Tohoto pěkníckého třípramenného provázku se držíce, z ctnosti do ctnosti šli, až by po cestě Božích přikázaní do věčného blahoslovenství došli, rač jim k tomu Pán Buoh i vám i mně hříšnému člověku mdlému a knězi nestatečnému dostatečnou pomoc dáti. I pane milý a příteli od mnoha let vždycky dobrý, žádám, abyšte tuto knížku ode mne vděčně takovým umyslem přijíti ráčili, jak laskavým já ji vaší milosti oddávám. Pán Buoh vás rač zpravovati ve všem dobrém, v pokoji, v lásce a v svých svatých dařích, kterými vás vobdařiti ráčil, prospěch před svou svatou tváří i před lidmi a požehnání. I jestli vůle jeho svatá, dlouhé zdraví abyšte zde v milosti jeho svaté s rodinou svou živi jsouce viděli děti z dětí svých a dítky z dětí jich, a potom s nimi vesele Pána Boha Ježíše Krista na hůře Sion. Amen. Dán v pondělí provodní léta MDXLV.