[92r]číslo strany rukopisuA když všichni otpovědiechu amen, sadiechu se spolu hodovat; ale z bázní boží[ay]boží] bozye.

Těch časuov svatebné etc.cizojazyčný text

Těch časuov svatebné hody činiechu. A když Dobeš pro svú svatbu pozdieše se domuov vrátiti, otec jeho svatý Dobeš má za syna péči i mluvieše řka: „I hádáte li, proč muoj syn tam tak dlúho mešká anebo proč jeho dlúho tam držie? A snad jest Gabelus umřel i nenie, kto jemu peněz vydada?“ I poče se velmi zamucovati i jeho hospodyně Anna s ním i zplakášta oba, že se syn jich Dobeš v určený den domuov k nim nevrátil. A zvláště bez přestánie plačící matka jeho takto mluvieše: „Běda mně, synu milý, proč smy tě poslali na tu cestu, a ty s’ všecka útěcha našě, světlost očí našě[34]našě: naſſie a huol podpory starosti našie a naděje budúcieho plemene našeho. Majíce[az]Majíce] magiecze vše své dobré v tobě, neměli smy tebe ot sebe pustiti.“ K niežto svatý Dobeš vece: „Mlč, nezamucuj se, zdrávť jest syn náš, dostiť jest věrný muž, jehožtoš[35]jehožtoš: gehoztos smy s ním poslali.“ Tomu se ona nijakž utěšiti nemuožieše, ale na každý den vyběhnúc, na všě strany patřiec, po všech cestách běháše. Zatiem Raguel[ba]Raguel] Ragnel zetě svého Dobeše ponúcieše a řka: „Prosím tebe, pobuď zde a jáť posla pošli k tvému otci, vzkazuje jemu o tvém zdraví[bb]zdraví] zdrawye.“ K němužto Dobeš vece: „Já vidím[bc]vidím] wydyem, že otec muoj a mátě má dni počítají, za mě péči jmajíc a velmi se mútiec.“ A když Raguel[bd]Raguel] Ragnel velikú prozbu svého zetě Dobeše, aby déle ostal, nijakž přeprositi nemohl, poručiv mu svú dceru Sáru a dav jemu polovici všeho statka, pustil jě ku otci jíti domuov a tak řka: „Anděl boží[be]boží] bozye svatý buď s vámi