[86v]číslo strany rukopisunás rosul i rozlúčil. A již, milý hospodine, velicí jsú súdové tvoji, a jenž smy nečinili podlé tvého přikázanie ani smy chodili před tebú v spravedlnosti. A již, hospodine, bože milý, podlé tvé vuole učiň se mnú svú svatú milost, kaž přijíti[12]přijíti: przigiti u pokoj duši mú. Nebť mi již lépe slušie umřieti než živu býti.“ Zatiem téhož dne přihodilo se, že Sára, dci toho cného muže, jenž slovieše Raguel, v tom městě, jemužto diechu Rages, uslyšala také ot jedné z dievek otce svého protiv sobě protivné opakovánie, že někdy bieše dána pořád za sedm mužuov, a kteréhož s ní položíchu, toho přijda čert jménem Asmodeus udávieše. Z toho opakovánie když Sára poče té dievce prorokovati[13]prorokovati: prorokowati, otpovie jí dievka a řkúc: „Již viec synuov ot tebe pošlých a dcer neuzříme[l]neuzříme] nevzrzyeme na světě, hanebná vražedlnice svých mužuov! A zda i mě chceš zabiti, jakož s’ zabila sedm mužuov?“ To Sára uslyševši, u velikém smutce na svrchniem pokoji domu svého ponebie všedši, tři dni a tři noci ani pila ani jedla, ale na modlitbách s velikým pláčem klečéc, hospodina prosieše, aby ji ráčil zprostiti z toho hanebného opakovánie. A potom třetí den, když svú modlitbu dospěla, poče bohu chválu vzdávati a řkúc: „Požehnáno jest jméno tvé, milý hospodine, božě otcóv našich, nebo když sě rozhněváš, milost učiníš, a v čas v truchlosti lidské hřiechy otpúštieš těm, ješto tě vzývají, k tobě, milý hospodine, tvář svú obracují. K obě oči své vznosím a prosím, milý hospodine, aby mě z tohoto opaková[87r]číslo strany rukopisunie