vůdci dał, nám ve všem cele

po pracech bolestných k odpłatě vesełé.

2 Učedlníci se děsili

v čas jeho popravy,

když vstał, byli veselí

z słávy Pána velebného,

nebo jej viděli již osłaveného.

3 Když od nich vstoupił na nebe,

bděli na modlitbách,

vylitého na sebe v prosbách

Ducha pak majíce,

młuvili radostně, i prorokujíce.

4 Než se był od nich odebrał

k Otci svému zase,

učił je, kříž aby brał na se

každý, kdo přijíti

za nim chce do słávy a s nim věčně býti.

5 Zámutky svým předpověděł

v světě, ale radost

v nebesích připověděł,

žádost roznítiti chtěje

po sobě, kdež sám jest on náše naděje.

6 Ó, jakou radost poznají

vyvolení v słávě,

když Pána uhlédají

právě! V životu budoucím,

po nynějším strastném neuvadle stkvoucím.

7 Letní čas to znamenává

svou libou rozkoší,

jíž, přinášejíc, dává

duši každé živé míle;

neb tu vše dochází zrostu svého cíle.

8 Přítomného strast života

jest ta krutá zima,

v níž se nás každá psota

jímá, aleť dłouho není,

zbudouc toho věrní, půjdou v utěšení.

9 Takť svatí léta dočkali,

věčného života,

když proti zimě stáli

světa toho ukrutného,

svaté rmoutícího a bědujícího.

10 V ten život sám Kristus veda,

praví: „Já jsem cesta,

já život jsem i pravda

všechněm, kteříž se nelení

podnikati práce, také pohanění.“

11 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek Pomoziž nám zde trpěti,

miłý Kriste pro tě,

potom šťastně viděti

Chotě, tebe, nebeského,

své veselí věčné s námi držícího.