[pA5r]číslo strany rukopisua chatrná, ale však, jakž se naději, neškodná, před zlobivými utrhači, jimž toliko to mílo bývá, což sami dělají, bezpečnější: těm pak, kteříž, v nižších ouřadech a spravách postaveni jsouce a jiných jazykův krom přirozeného českého neznajíce, takových naučení a napomenutí velice potřebují, vděčnější a platnější býti mohla.
Jest již ten od starodávna zvyklý obyčej téměř za právo ujatý, že kdož spisy jaké aneb knihy na světlo vydávají, mocným panům a slavným lidem je připisují, ne proto, že by tim skutkem jméno jejich, samo v sobě vznešené a stkvúcí, vyvýšenější a slavnější učiniti chtěli, ale aby sami patrony měli, pod jejichž by se ochranou jako pod křídly shrnouti a skrejti mohli a obecných lidí k bedlivému čtení věcí jim spasitedlných a platných tudy jako nejjasnějším a nejmocnějším příkladem ponukli. Poněvadž nejspíše ti, ješto vůbec mnohým svou prací užitečně prospěti usilují, nejednou pro to v nebezpečenství přicházejí. Jakož ta jest, byla vždycky i bude povaha nevděčného světa, aby se zlým za dobré odplacoval a těm, jenž daruov zasloužili, pokutami platil. Příkladové pak velikých potentátův a vysokých správcův nejvíce mohou k navedení obecného lidu v šlechetné ctnosti a mravy, v řád a rejiment chvalitebný, bez čehož města a obce v stálém a trvánlivém dobrém spůsobu ostáti nikoli nemohou.
Ne všickni spisové političtí o správě a rejimentu království a obcí užitečni jsou a hodní, aby vůbec od lidí čteni byli. Nebo někteří z nich základ správy stavějí na bezbožnosti a nespravedlnosti a vedou vrchnosti k nezřízené přísnosti a k tyranství; jiní pod zástěrou obecné svobody pozdvihují poddaných proti vrchnostem a panům. Což obé, království a obce, jakkoli mocné a silné, k zahynutí a zkáze přivozuje. Ale v této knize nic takového se nenachází, nýbrž mnohými znamenitými a slavnými příklady z hodnověrných řeckých, latinských, německých i českých, starých i nových, církevních i světských historí, z Písem svatých a rozličných kněh moudrých filosofův, od obojího toho výstupku, jak vrchnost, tak poddaní se odvozují a ku povinnosti zákonem Božím i přirozeným vyměřené se přivozují. Jakož pak to všecko bedlivý čtenář snadno poznati bude moci, kterýžto, přinese-li takovou chtivost a žádost k čtení, jakouž jsem já měl, snaže se a pracuje o to, abych jim vděk učinil, a jaká jest moudrost v historích složena aneb kterak by při jednání a řízení věcí obecných, příkladův cizích náležitě a platně následovati měli, nějaké návěští dal, není věc možná, aby toho času, kterýž v čtení jí stráví a někdy v marných a neslušných věcech mrhají, slušně pykati aneb litovati měli.
Píše Suetoniuscizojazyčný text o velikomocném a právě nepřemoženém cí[pA5v]číslo strany rukopisusaři[1]na předělu stran vynechána slabika „sa“