měť chce střělcem učiniti.
Pakť neponesu tlumoka,
ano samostřiel u boka
[375] a k tomu škorně čistá,
na niejž haklíkóv na tři sta.
Kdež budu v neznámém kraji,
měť vežde za pána mají.
Protož, hubený sagitáři,
[380] i kacíť sú tvoji sváři?
Proti mně viec neroď mluviti,
nebť jest věčně ve psí býti.
Vám jest přisúzena psota,
byšte ji měli do života.“
[385] Žáku to bieše protivno.
Vecě: „Jest mi velmi divno,
hrdú řěč slyšě od tebe.
I zda sám již neznáš sebe?
Vy, třěpačky nebožátka,
[390] toť vám nikdy nenie svátka.
Všaks ty hubená satrapa!
Čím chceš lepší býti chlapa,
[na každý den hnój kydaje]text doplněný editorem[8]verš v rukopise chybí
[a k lepšiemu čáky nemaje?]text doplněný editorem[9]verš v rukopise chybí
[395] Ty sě nevrovnáš žáku,
neb my mámy lepší čáku,
ne jako vy, chlapi jako [vy]text doplněný editorem, chlapi hlúpí.
Z žákóvť bývají biskupi,
[26v]číslo strany rukopisukomuž toho bóh popřěje,
[400] v němž jest má dobrá náděje.
Prodlí-liť mi bóh zdravie,
až bude o světiem Václavě,
ještoť již daleko nenie,
přijmuť já prvé svěcenie.
[405] Inhed sobě pleš proholi,
a kto mi přěkazí koli,
tomuť bude nelzě zbýti,
vždyť mu jest pohnánu býti.
Zaplatíť mi to dosti drazě,
[410] pojieť se mnú calet v Prazě.
Což mi pak bude škoditi,
když já již budu choditi
hrdě v mešném rúše zlatém,
jsa knězem neb prelátem,
[415] když já budu v kostele,
a ty stojíš jako tele
v svém zedraném rúše letně,
na mě smieš hleděti setně?
Protož, nebožtíku lichý,
[420] raziť to: ostavuj sě pýchy
a se mnú nechaj svářenie.
Však vidíš, že statka nenie.
Ješčeť nad to věrně pravi:
chceš-li prodlenie svému zdraví,
[27r]číslo strany rukopisu[425] nebudiž viec dvořskú chasú –
tak snad prodlíš svého času.
Jinak zhyneš na životě,
nebť nenie koncě vašiej psotě,
aniž jesti lepšie čáka.
[430] Protož razi, u sedláka
přistati v dobréj dědině,
zda tě tady psota mine.
Tu tepa v hlavu pšenici
obráníš sě šibenici.“
[435] A když žák svú řěč vylíči,
dvořák sě inhed vztýči,
hněvivě naň třasa hlavú,
hrozě jemu rukú pravú
řka: „Jižť nepřězřím toho déle,
[440] byť pak bylo i v kostele.
Mluvíš na mě, ještoť nenie.
I zda již[l]již] jich ufáš v své svěcenie?
Dřiev než dočakáš plešě,
budeš ty utopen v měše,
[445] jakož sě i jiným děje.
I v tom-li jest tvá naděje?
Dřiev než ty budeš prelátem,
spieše ješče budeš katem,
neb najviec biřici, kati,
