Ve mlejně nehuď a vožralce, když spí, nebuď. Neb ve mlejně nebude hudba zníti a vožralec, dokud spí, dotud budeš pokoj míti.

Jaký úžitek jest hrách na stěnu sypati, takový rovně vožralce na pití trestati. Neupomínaj ho z dluhu, prosím tebe, nebo tímť platit bude, že tě ujebe.

Taková jest povaha těchto let rytíře, že se hůře nežli svině užíře. Tudy se domnívá cti dobyti, když ho nemůže žádný přepiti. A chlubí se, že jest šlechta, nebojí se, aby ho jeden přepil ze sta. V pití nemaje žádné střídmosti ani míry, pospíchá, aby vylil duši co sysla z díry.

Obyčeje tyto kdo vidí, nejsouť než opilých lidí. Jeden zpívá, druhý pláče, třetí vejská, čtvrtý skáče, pátý sotva sedí, šestý co beran hledí, sedmý říká páteře, osmý laje od kurvy mateře, devátý s každým bojuje, desátý hned frejuje, jedenáctý užera se bude spáti, dvanáctý nebude na žádného nic dbáti. A jestli pak ještě který víc, ten nedělá dobrého nic.

Slyšte řeč pravdivú, kteráž se čte o milém pivu. I vy také poslouchajte, kdo [B3v]číslo strany rukopisurádi píte, co budu o něm psáti, to zvíte.

Jest o něm psáno v dřevěnných knihách, jako je táhnou z pivnice po lihách. Po kterémžto touží lidé mnohá pokolení i židé. Má na sobě klobouček bílý, tím se opíjejí velmi silní. Chceť se ho nám jako pannám k tanci, jaké jest ve dne, takové i při kahanci. Pivo mnohými hází na zed i na stěnu, mnohdykrát porazí do bláta i ženu. Nos přeražen i také čelo, trp to pro pivo, milé tělo.

V krčmě pak bývá radost jako v svinském ráji, neb jední od druhých vůně z Prdelové Lhotky nabývají. Mnohý bude míti tvář tak pěkně zmalovanou a u podolka košili pozlacenou, že na podivení mohl by mezi panny k tanci jíti a po tým hned (vypije korbel piva) jako po lázni pospati.

Když budou na páteře zvoniti, varuj se, žáčku, do šeňkovných domův choditi. Neb lejci když se podnapijí, žádného šanovati neumějí. Jestli by se pak spolu svadili, strach, aby prvé tebe než koho jiného nevychmelili.