obě, muž a žena v dobrém povolujíc sobě. Bratří, pomáhajíc jeden druhému, přirovnávají se městu pevnému. Kdo pak dobrého souseda má, ten svůj dům vo sto kop dráže prodá.

Kdo by chtěl moudrou ženu poznati aneb míti, musil by ji zvonec k noze přivázati. Moudrá žena bude uměti tomu zhoditi, vezma zvonec v ruku, nedá mu zvoniti, ale nemoudrá, aby zvonil, bude nim klátiti, co se doma stane, souseduom praviti. Bude muži láti a s nim se vaditi, nebude mu mlčeti, by ji měl zabiti. On ji slovo a ona mu dvě zase, ráno bude míti oči co páv v ocase.

Která slepice nenese a kdáče a žena na svého muže kváče. Která pak slepice kokrhá a žena se na svého muže potrhá. Tu slepici sluší upeci a ženě dáti kyjem po pleci.

Jako psíček, když chce, pičká zdvíhna nohu, tak žena pláče, když má žalovati komu.

Kde husy, tu smrad a štěbety, kde ženy, tu svár a klevety.

Dým, střecha děravá, zlá žena k tomu, ty tři věci vyhánějí hospodáře z domu.

Kdo mečem bojuje, od meče schází, a kdo cizím ženám frejuje, tolikéž mu se přihází. Kdo pak své ženě nevěří, ten stávaj s voštípem u dveří.

V chřapavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni nehoň a u přátel často nebývaj, která panna mnoho frejířův má, té nepojímaj. Nebo mnohá dva vrkoče nese, a panenství její v stodole neb v lese. Některá pak o své panenství soudí se, a prvé děti z sebe vytřese, jedna míň a druhá víc, toť jest panna, co můj střevíc.

Kdo miluje nevěda, mohl by radějí potkati nedvěda. A milování bez vidání jest jako temná noc bez svitání.

Mnohá panna miluje mádence, aby ji koupil pěkný vaček neb střevíce. A jakž od něho, čeho žádá, dostane, hned se její láska k jinému šine.

Kupeckému věrování, panenskému slibování, ženskému plakání a lidskému pochlebování, ti glejchu nemají a na strych se neměří, protož radím, ať jim žádný nevěří.

Když bude lev páteře píti a had na