znáti, kdyby se trefilo s lepším neb sobě rovným spáti, povinen jsi se jeho optati, na které by chtěl straně ležeti. Tak každý mravný bývá poznán, kdož jiného více šetří nežli sebe sám.

Kde tě nesvrbí, tu nedrbaj, a psem, když chce spáti, za vocas netrhaj, neb z zbytečného drbání příčes se zbíře, a zlý pes, než se naděješ, tebe zříže. Dokud pes psu blechy přebírá, dotud jsou spolu dobře, vrz mezi ně kost, div že jeden druhého nevodře. Nápodobně mezi lidmi to také se trefuje. Dotud jsou spolu dobře, dokud jeden druhému pochlebuje. Když se pak mezi ně závist vryje, jeden na druhého, by věděl, vraždu vyleje.

Čemu lidé najvíc touchají, nech toho tak, rádo tomu přichází naopak.

Čeho jest najvíc, toho šanuj, a nač lidé nedbají, to kupuj. Povíš mi potom, jestliže tak uděláš, na takové koupi najspíše vyděláš.

Secunduscizojazyčný text mudřec otázán jsa, co by bylo právo, dal podobenství na pavouku, to jest každému známo. Nebo co mdlého příjde, to všecko v pavučině uvázne, ale silná moucha díru proraže předce táhne. Hned pavouk hledí tu díru zahraditi, aby malé mouchy nemohly tudy létati.

Kurius, konšel římský, dobré památky po sobě nechal, protože na rovné živnosti s jinými přestal. Neb znal, když jest v městě rovná živnost, že mezi měšťany činí lásku a svornost. Než když jest lakomý v městě aneb takových více, dělají škodu velikou jako štiky v rybnice. Však štika poněkud pánu to zaplatí, když ji sobě po polsku neb jak chce připraví. Ale lakomému bude těžko od toho pryč jíti, kolikrát pomyslí, kdo na to bude jísti a píti, a potom v jeho šatech choditi.

V městě buď pokojný a na lidi nekřikaj, v poli statečný, od tovaryše neutíkaj. Neb sobě v městě nevytepeš než šatlavu, aneb žeť někdo konvicí, jako sluší, zbarví hlavu.

Dobré se pomní dlouho, a zlé ještě déle, budeš-li lidi haněti, hned se tvá také smele. Tu zvíš, jakéhos měl otce, děda i přátely, ješto by o tom mnozí nevěděli.