[98v]číslo strany rukopisua každému z nich pěkné lůže bylo ustláno, na němž spáti měli. Nazejtří pak ráno v příhodný čas vstal kněz a hodiny své říkal, potom zaplativ hospodářovi, šel dále. Eilenšpigel ležel předce, až devět hodin bylo, a usral se v loži, na němž kněz byl ležel. I ptala se hospodyně hausknechta, již-li kněz aneb jiní hosté vstali, aby zaplatili. Odpověděl jí[jw]jí] gi hausknecht: „Kněz jest dávno vstal a modlitby své říkal, zaplativ stravu, šel dále, ale tovaryše jeho toto jitro jsem ještě neviděl.“ Paní, obávajíc se, aby nemocen nebyl, šla do komory a Eilenšpigle se ptala, chtěl-li by vstáti. Eilenšpigel řekl: „Chci, paní[jx]paní] Pani hospodyně, ještě jsem se dobře nevyspal.“ V tom paní prostěradla z knězova lože vzíti chtěla, a když je odkryla, tedy veliké hovno na loži leželo, i řekla: „Aj, zachovejž mne Buoh, což tuto leží.“ Ozval se Eilenšpigel a řekl: „Ó, milá paní, tomuť já se nedivím, nebo což dobrého včera[jy]včera] wčerá na stůl přišlo, to jste vy knězi předkládali, a žádné jiné řeči nebylo, než jezte, pane, jáť se divím, že jest na tom přestáno, tak mnoho ten kněz jedl, až jest div, že plné komory nenasral.“ I lála paní[jz]paní] Pani tomu nevinnému knězi, pravíc[ka]pravíc] prawjč, kdyby sem zase přišel, musilť by jistě dále jíti, [99r]číslo strany rukopisuale Eilenpiglovi, dobrému pacholku, chtěla ráda[kb]ráda] rada hospodu dáti.
Historia LXXXV.
Kterak nějaký Holand Eilenšpiglovi pečené jablko z taléře snědl, kteréž mu k duhu nepřišlo
Nějakému Holandovi odplatil Eilenšpigel slušně a právě v Andorfu na hospodě, kdežto byli holanští kupci, a Eilenšpigel byl trochu nemocen, že žádného masa jísti nemohl, i vařil sobě měká vejce. Když pak hosté sedli, přišel Eilenšpigel také k stolu a měká vejce přinesl s sebou. Jeden pak Holand měl Eilenšpigle za sedláka, i řekl: „Což ty, sedláče, stravy hospodářovy jísti nemuožeš, ale musíť vejce vařiti?“ Vzav ty obě vejce, otevřel je a jedno po druhém vypil, škořípky pak před Eilenšpigle zase položil, řka: „Teď máš[kc]máš] maſs, vylízej nádobu, žloutek jest preč.“ Smáli se jiní hosté i Eilenšpigel s nimi[kd]nimi] nijmi. Večer pak koupil Eilenšpigel čisté jablko, kteréž vnitř vykrojiv, nakladl plno komárů[ke]komárů] Komáru, hoven a much, i pekl je znenáhla a obloupiv je, obalil zevnitř cukrem a zázvorem, potom když opět k stolu sedali, přinesl Eilenšpigel to jablko na taléři a obrátil
