[96r]číslo strany rukopisuvodřel mu kůži, a vrátiv se do domu k ohni, tu psí kůži pod sukní[jo]sukní] Sukni měl. Tedy hospodyně rozkázala Eilenšpiglovi k sobě přijíti, řkouci: „Počítejme se,“ počítala hospodyně a Eilenšpigel polovici záplaty položil. Řekla mu hospodyně: „Kdož pak druhou polovici dá? Tys sám toliko pivo pil.“ Dí on: „Nic, ale měl sem jednoho hostě, kterýž také se mnou pil a peněz žádných neměl, ale základ měl, ten druhou polovici zaplatiti má.“ Řekla mu hospodyně: „Jaký jest to host a jaký má základ?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Teď jest jeho sukně.“ I vytáhši pod sukní[jp]sukní] Sukni tu psí kůži, položil před hospodyni. Lekla se toho hospodyně, vidouci dobře, že ta kuože jest ze psa jejího[jq]jejího] gegiho, rozhněvala se a řekla: „Ať by se nikdá dobře nestalo, pročs mi psa mého vodřel?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Paní, to jest vaše vlastní vina, lajte sami sobě, však jste mi řekli, abych psu piva nalil a já jsem řekl, že host ten peněz žádných nemá, a vy jste nechtěli svěřiti, ale chtěli jste peníze aneb základ míti, on pak peněz žádných neměl, a pivo zaplaceno býti musilo, protož sukně své v základu nechati musil, vězmětež ji za to pivo, kteréž pil.“ Hospodyně byla ještě horší a jemu ven z domu jíti rozkázala, [96v]číslo strany rukopisuaby do jejího[jr]jejího] gegiho domu nikdá nechodil. Odpověděl Eilenšpigel: „Jáť z domu vašeho nepuojdu, ale pojedu.“ I osedlav svůj kůň, ze dveří preč jel.
Historia LXXXII.
Kterak Eilenšpigel tu jistou hospodyni namluvil, že by on na kole ležel
Nedaleko od Štrosfurtu leží jedna ves, do níž přišed Eilenšpigel na hospodu, uzřel v domě, ano leží kolo, i položiv se na ně, dal hospodyni dobrý den, ptal se jí[js]jí] gi, slyšela-li jest kdy co o Eilenšpiglovi. Odpověděla ona: „Co bych o lotru slyšeti měla a já bych ho neráda jmenovati slyšela.“ Dí jí[jt]jí] gi Eilenšpigel: „Co je vám učinil,
